Dobrý a špatný ozon

Stratosférický ozon pokládáme za „dobrý“, zatímco troposférický za „špatný“. Důvody spočívají v zásadě ve škodlivých účincích ultrafialového záření a ozonu na živé organizmy. Krátkovlnná složka UV záření škodí jednobuněčným organizmům, rostlinám i vyšším organizmům. U lidí zvyšuje expozice UV-B a UV-C záření (pod 315 nm) riziko vzniku rakoviny kůže, katarakty (šedého zákalu), eventuálně i ovlivňuje imunitu. Dlouhovlnná složka UV-A (315–400 nm) způsobuje předčasné stárnutí kůže.

Ozon silně absorbuje obě složky UV-B a UV-C, zatímco složku UV-A jen slabě (viz obrázek). V přímém kontaktu s živými organizmy obecně škodí, protože je chemicky silně reaktivní. Poškozuje biosféru, snižuje výnosy hospodářských plodin, oslabuje vegetaci. Vdechování ozonu dráždí a poškozuje sliznice dýchacího ústrojí, vyvolává bolest na hrudi či kašel.

Negativní účinky troposférického ozonu ostře kontrastují s pozitivními účinky stratosférického ozonu. Stratosférický ozon absorbuje složky UV-B a UV-C záření, čímž mj. ohřívá stratosféru a tepelně ji stabilizuje. Rostoucí koncentrace troposférického ozonu však vede k zvyšování teploty zemského povrchu. Ozon v troposféře vzniká jednak přirozeně, jednak v důsledku znečištění atmosféry.

Ozon však v atmosféře pomáhá odstraňovat některé jiné plyny, které se objevují jak přirozeně, tak v důsledku lidské činnosti (např. metan, oxid uhelnatý a oxidy dusíku). Bez ozonu v nižších vrstvách atmosféry by koncentrace těchto plynů vzrostla.