Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Náplavový kužel na okraji pouštní pánve

 |  16. 6. 2005
 |  Vesmír 84, 306, 2005/6

V pustině mezi pohořími Kchun-Lun a Altun, která tvoří jižní okraj čínské pouště Taklamakan, vznikl obrovský náplavový kužel. Z hor (v pravém dolním rohu fotografie) stéká řeka a větví se do velkého vějíře dílčích divočících toků. Voda má na obrázku ocelově modrou barvu a mizí výparem a vsakováním v poušti (vlevo nahoře). Říční koryta v pravé části náplavového kužele jsou tohoto času suchá a mají stříbřitou barvu.

Náplavové kužele byly mnohokrát popsány ze suchých nebo polosuchých oblastí; daleko méně jsou známy z krajin pokrytých lesy, kde jejich architektura není tak čitelná. Usazování náplavových kuželů začíná, když řeky opouštějí stísněná horská údolí, a tím částečně ztrácejí schopnost přenášet hrubozrnný sediment. Kužele obsahují dva odlišné typy usazeniny: vlastní říční uloženiny a tělesa vzniklá gravitačními proudy v píscích, štěrcích a blokových akumulacích. Většinou převládají usazeniny prvního typu. Za normálních okolností vznikají v systému koryt, jaký vidíme na obrázku. Koryta brázdící kužel mají krátkou (obvykle jen několikaletou) životnost, mj. proto, že po vytrvalých deštích bývá celý kužel překryt plošným splachem a tvorba koryt začíná znovu téměř „od nuly“. Laloky vzniklé gravitačními proudy zvodnělého sedimentu, což je druhý základní typ usazenin tvořících kužele, většinou nedosáhnou okraje tělesa; zůstanou v horní a střední části a dělí tak architekturu kužele na dvě odlišné poloviny. To je výtečně vidět na našem obrázku – uprostřed kužele náhle ubývá počet říčních koryt. Je to proto, že tělesa gravitačních proudů bývají lemována agradačními valy, vyvýšenými okraji, které se vytvoří v důsledku zpomalení pohybu při okraji. Ty musí řeka někudy prorazit, a pak se zase může rozvětvit.

Náplavové kužele mohou být dlouhé až 50 kilometrů. V geologickém záznamu Českého masivu byly rozpoznány například v permokarbonských pánvích severovýchodních Čech; nádherný odkryv hrubozrnných sedimentů náplavového kužele představuje skalní pilíř se zříceninou Břecštejna (Hrádečku) poblíž Trutnova.

Ke stažení

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné