Malý, ale rozvinutý mozek floreského člověka

Nedávný nález pravděpodobně nového druhu člověka (Homo floresiensis) z jeskyně Liang Bua na ostrově Flores vzbudil zájem veřejnosti malou tělesnou výškou (asi 1 m) a mimořádně malým mozkem neodpovídajícím době, kdy floreský člověk žil (před 18 tisíci lety). Přitom je doloženo, že si vyráběl nástroje, používal oheň a lovil zvířata (viz Vesmír 83, 691, 2004/12).

Kolektiv odborníků z Floridské státní univerzity v Tallahassee, vedený paleoneuroložkou Dean Falkovou, nově prozkoumal nejzachovalejší z nálezů – lebku dospělé ženy (LB1). Za použití počítačové tomografie (s rozlišením řezů po 1 mm) pak na Washingtonově univerzitě vytvořili virtuální trojrozměrný počítačový model vnitřního obsahu lebky a na jeho základě latexový model mozku. Mozek floreského člověka byl srovnáván s mozky současného člověka včetně mozku dospělé pygmejské ženy, dále s mozkem šimpanze a gorily, dvou druhů australopitéků a člověka vzpřímeného (Homo erectus), za jehož potomka (resp. za potomka jeho jihoasijské větve) bývá floreský člověk nejčastěji považován. Vzhledem k tomu, že někteří vědci nález zpochybňovali, bylo provedeno i srovnání s mozkem současného člověka postiženého mikrocefalií (dědičným onemocněním způsobujícím omezený rozvoj mozku).

Mozek ženy LB1 byl oproti původnímu odhadu (380 cm³) o něco málo větší, a to 417 cm³. Analýza ukázala, že mozek floreského člověka není rozhodně mikrocefalický a nepatří Homo sapiens. Liší se i od mozku člověka vzpřímeného. Přes malou velikost a vcelku starobylý charakter má některé pokročilé znaky. Falková se např. domnívá, že na něm lze doložit existenci oblasti čelního laloku, která je dávána do souvislosti s vyššími kognitivními schopnostmi; poměrně rozsáhlá jí připadá také oblast spánkového laloku, kde se u současného člověka nachází centrum pro sluchovou analýzu řeči. Uvedené poznatky vyvolávají nové otázky o vztahu velikosti mozku a jeho funkcí i dohady o nejstarších migracích předků člověka z východní Afriky do Asie. (Science 308, 242–245, 2005)