Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Začátek a konec času

 |  12. 5. 2005
 |  Vesmír 84, 250, 2005/5

Začněme od konce. Jak napsal básník básníků, něco překrásného se končí a něco překrásného se počíná. A protože každý náš den koneckonců nemusí být jedna báseň, omezíme se na redukovanou verzi: něco se končí a něco se počíná. Pozoruhodné je, že konecpočátek (či začátek, to je jedno) mají společnou minulost. Prastarý společný kořen kon (s tvrdým jerem na konci) znamenal kraj nějaké činnosti, řady apod., a to jak z jedné strany (počáteční), tak z druhé (koncové). Brzy se významy rozrůznily a vznikla dvě slova. Společný původ je v nich dosud zakódován, ale kdybych měla vysvětlit, proč je (po)čínatkončit v zásadě totéž, nejspíš bych vás od dalšího čtení odradila poněkud nezáživným vysvětlováním praslovanského dloužení samohlásek, měkčení souhlásek a střídání samohlásek ve kmeni. Snad postačí, když upozorním na příbuznost se slovesem konat a na jeho odvozeniny dokonat či skonat, které naznačují, jak asi dnešní význam slova konec (druhý kraj řady) vznikl. Vzdálenější příbuzné lze vystopovat i v neslovanských jazycích – např. v latinském recens či v řeckém kainos (obojí znamená nový, tedy vlastně počínající).

Je ovšem mnoho předmětů, které nemají začátek a konec, nýbrž dva konce bez začátku. Mluvíme například o obou koncích vesnice či, chcete-li, třeba jitrničky. Říká se, že každá hůl má dva konce (může jí být zbit i ten, kdo jí někoho zbil). Některé věci je radno vzít za správný konec, ale při hledání toho správnějšího můžeme být s rozumem v koncích. Ba dokonce může být leccos bez konce – jednou hluboký cit, jindy dlouhý proslov. Čeština dokonce umožňuje jít až na konec světa, ačkoli se na tak kulatém tělese musí dost těžko hledat, a pokud vím, našel jej zatím jen Jules Verne.

Jak dlouho trvá konec? 1) Teoreticky by měl nastat s poslední vteřinou časového úseku. Když ale jedeme 24 hodin vlakem, trvá konec jízdy zhruba hodinu, po kterou hrabeme v tašce a díváme se, kam jsme dali klíče od bytu. Cestujeme-li dvě hodiny, smrskne se konec na nějakých deset minut. Teprve když popojedeme jednu stanici tramvají, přijde konec až nakonec. Konec, jehož „program“ neseme ve svém podvědomí, se tedy mění v závislosti na délce cesty, přestože na samotné vztyčení těla a uchopení zavazadla potřebujeme pokaždé stejné množství času.

Máme-li hodinky, pak si můžeme porovnávat čas subjektivní (plynoucí lineárně pořád pryč) s časem objektivním (neúprosně se opakujícím). Brzy zjistíme, že se buď předbíháme, nebo zpožďujeme. Člověk totiž umí čas ubíjet, ukrádat ho Pánu Bohu, předběhnout čas nebo se vrátit v čase. A někdy se jeho čas zastaví, přestože hodinky neochvějně šlapou dál. Jindy jako by úplně přestaly fungovat, navzdory skutečnosti, že dnes už jsou i obyčejné hodinky poměrně přesné a časové znamení je synchronizováno na celém světě. Přesto se nám pořád stává, že práci doháněnou v hodinu dvanáctou vykonáváme třeba v šest ráno. Vyučovací hodina mívá zpravidla jen pětačtyřicet minut místo šedesáti a soukromá hodina jich může mít taky sto dvacet. Úřední hodina si vůbec trvá jak chce, a když hodina udeří, stihne to i za vteřinu. Propustit na hodinu vás můžou za minutu, zatímco těžká hodina prvorodičky může trvat celý den. Soluňským bratřím, kteří k nám přinesli kromě křesťanství i slovanské písmo, prý trvala godina dokonce rok (god), a přitom stihli tolik práce. Asi uměli hospodařit s časem, tedy s každou hodinou.

V každou hodinu zub času hlodne a zdá se, jako by hodiny utíkaly zas o něco rychleji. Snad je to tím, že se točí stále dokola, kdežto čas vyměřený člověku jde pořád dál, až na konec.

Poznámky

1) Autorem nápadu o různém „trvání konce“ je pan MUDr. Radvan Bahbouh (publikováno ve sborníku Sympozia rodinné terapie, Hejnice 2004)

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné