Rudolf Brdička a fyzikální chemie

Na 25. červen tohoto roku připadá 35. výročí úmrtí vynikajícího vědce a mimořádného člověka, profesora Rudolfa Brdičky. Zemřel doslova uprostřed vědecké aktivity, když byl po záchvatu opakovaného srdečního infarktu převezen do mariánskolázeňské nemocnice z celostátní konference o radiační chemii. Na jeho památku bylo od té doby toto tehdy pravidelné odborné setkání nazváno Brdičkovy dny radiační chemie.

Roztoky solí kobaltu a Brdičkova reakce

Když R. Brdička nastoupil do ústavu J. Heyrovského, byla tam ústředním předmětem výzkumu polarografie. V počátcích systematického rozvoje výzkumu polarografické metody navrhl Heyrovský r. 1926 Brdičkovi a jeho studijnímu kolegovi a příteli Miloslavu Pavlíkovi, aby se věnovali polarografickému zkoumání roztoků sloučenin kobaltu a niklu jako výhledové tematice na disertační práce. Hodem mince přátelé rozhodli, že kobalt připadne Brdičkovi a nikl Pavlíkovi. Protože úlohou bylo srovnání polarografických výsledků s výzkumem spektrálním, zkonstruovali Brdička s Pavlíkem jako součást své práce přístroj k automatickému záznamu absorpčních spekter roztoků. Bylo to v době, kdy komerční přístroje toho druhu nebyly ještě dostupné. Popis tohoto přístroje pak vyšel r. 1930 v časopise Collection jako společná publikace obou studentů.

Když Brdička vykonával vojenskou prezenční službu (1930–1932), zastupoval ho v asistentském místě v Ústavu fyzikální chemie o dva roky mladší kolega Dionýz Ilkovič. Po návratu do laboratoře pokračoval Brdička ve studiu polarografického chování roztoků solí kobaltu a při tom objevil výraznou reakci katalytického vylučování vodíku, kterou v těchto roztocích způsobují bílkoviny a jiné látky obsahující skupiny –SH a –S-S. Brzy se ukázalo, že je Brdičkův objev využitelný v lékařské diagnostice rakovinných onemocnění. Do světové odborné literatury pak vstoupil pod názvem „Brdičkova reakce“.

Za války při práci v Radioléčebném ústavu nemocnice na Bulovce se zabýval především využitím své katalytické reakce bílkovin v lékařské diagnostice a také studiem různých procesů na rtuťové kapkové elektrodě, zejména těch, které jsou spojeny s adsorpcí nebo s chemickou reakcí.

Brilantně přednášející a vlídně zkoušející

Když se Brdička po válce vrátil na Přírodovědeckou fakultu, rozhodli s profesorem Heyrovským, že zatímco Heyrovský povede dál výzkum polarografie, Brdička bude rozvíjet studium jiných fyzikálněchemických oborů a postupně převezme přednášky. V první řadě Brdička rozšířil a zmodernizoval několikasemestrový cyklus přednášek z hlavních kapitol fyzikální chemie. Jeho pečlivě připravené a brilantně podávané přednášky vyžadovaly od posluchačů soustředěnou pozornost; přípravě ke zkouškám sloužila dokonalá skripta, která se stala základem pozdější učebnice fyzikální chemie. Zkoušky u profesora Brdičky byly rozhovorem mezi vlídným zkoušejícím a lépe či hůře připraveným zkoušeným, který se zpravidla při zkoušce dověděl z příslušného oboru něco nového. Osobně ve vlastní práci zůstával Brdička věren polarografii, kterou v té době obohatil se svými mladšími spolupracovníky – Karlem Wiesnerem, Jaroslavem Kouteckým a Vladimírem Hanušem – o zevrubnou teorii elektrodových procesů spojených s chemickou reakcí.

Velmi potřebná učebnice Rudolfa Brdičky „Základy fysikální chemie“ vyšla po důkladné přípravě poprvé r. 1952 (předtím byli studenti po 30 let odkázáni na rozsáhlé, ale valem stárnoucí stěžejní dílo Jiřího Baborovského „Theoretická a fysikální chemie“).

Laboratoř pro fyzikální chemii

R. 1952 založil akademik Brdička Laboratoř pro fyzikální chemii, která se po třech letech rozšířila na Ústav fyzikální chemie ČSAV. Mezi prvními výzkumnými obory, které Brdička v nové laboratoři a pak v ústavu zavedl, byly hmotnostní spektrometrie, kvantová chemie a studium adsorpce a katalýzy. Ústav si svou intenzivní vědeckou činností a mezinárodními kontakty brzy získal známost a ocenění v celém vědeckém světě. S rozvojem Akademie a jejích ústavů byl odpovědný a svědomitý Brdička zahrnován organizačními a správními funkcemi a úkoly, které vykonával spolehlivě, ale s nechutí. Hlavní péči věnoval především svému ústavu. Vytvářel v něm ideální tvůrčí atmosféru, zajišťoval pro něj materiální podmínky pro vědeckou práci a snažil se jej všemožně chránit před nepřízněmi režimu. Pro vlastní výzkumnou činnost nacházel čím dál tím méně času, ale přesto s mladými spolupracovníky každoročně uveřejňoval původní odborná sdělení. U příležitosti Brdičkových šedesátin charakterizoval profesor Heyrovský svého žáka a posléze kolegu a přítele jako nadšence oddaného vědě, nadaného experimentátora se smyslem pro přesné teorie, schopného a zaníceného debatéra s neobyčejnou pamětí, se širokými vědeckými znalostmi a s živým zájmem o nové problémy a zároveň jako srdečného člověka s neúnavnou energií, optimizmem a smyslem pro humor, hotového pomoci v případě potřeby.

Náhlé úmrtí R. Brdičky bylo těžkou ranou pro jeho žáky, spolupracovníky a pro celou československou vědeckou veřejnost. Osiřelý ústav byl na základě historické a tematické příbuznosti spojen s Polarografickým ústavem ČSAV. Když se profesor Rudolf Zahradník stal v roce 1990 ředitelem sloučeného Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie, zavedl k uctění památky jednoho ze dvou význačných zakladatelů tohoto ústavu tradici každoroční „Brdičkovy přednášky“. ¹⁾ Od té doby vždy na počátku léta v Brdičkově posluchárně jako host ústavu přednáší odborník ze zahraničí, vynikající v některém odvětví fyzikální chemie, na němž se v ústavu pracuje. Zatím se jich vystřídalo 14, mezi nimi tři nositelé Nobelových cen.