Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Rudolf Brdička a fyzikální chemie

Od polarografie po hmotnostní spektrometrii
 |  12. 5. 2005
 |  Vesmír 84, 257, 2005/5

Na 25. červen tohoto roku připadá 35. výročí úmrtí vynikajícího vědce a mimořádného člověka, profesora Rudolfa Brdičky. Zemřel doslova uprostřed vědecké aktivity, když byl po záchvatu opakovaného srdečního infarktu převezen do mariánskolázeňské nemocnice z celostátní konference o radiační chemii. Na jeho památku bylo od té doby toto tehdy pravidelné odborné setkání nazváno Brdičkovy dny radiační chemie.

Roztoky solí kobaltu a Brdičkova reakce

Když R. Brdička nastoupil do ústavu J. Heyrovského, byla tam ústředním předmětem výzkumu polarografie. V počátcích systematického rozvoje výzkumu polarografické metody navrhl Heyrovský r. 1926 Brdičkovi a jeho studijnímu kolegovi a příteli Miloslavu Pavlíkovi, aby se věnovali polarografickému zkoumání roztoků sloučenin kobaltu a niklu jako výhledové tematice na disertační práce. Hodem mince přátelé rozhodli, že kobalt připadne Brdičkovi a nikl Pavlíkovi. Protože úlohou bylo srovnání polarografických výsledků s výzkumem spektrálním, zkonstruovali Brdička s Pavlíkem jako součást své práce přístroj k automatickému záznamu absorpčních spekter roztoků. Bylo to v době, kdy komerční přístroje toho druhu nebyly ještě dostupné. Popis tohoto přístroje pak vyšel r. 1930 v časopise Collection jako společná publikace obou studentů.

Když Brdička vykonával vojenskou prezenční službu (1930–1932), zastupoval ho v asistentském místě v Ústavu fyzikální chemie o dva roky mladší kolega Dionýz Ilkovič. Po návratu do laboratoře pokračoval Brdička ve studiu polarografického chování roztoků solí kobaltu a při tom objevil výraznou reakci katalytického vylučování vodíku, kterou v těchto roztocích způsobují bílkoviny a jiné látky obsahující skupiny –SH a –S-S. Brzy se ukázalo, že je Brdičkův objev využitelný v lékařské diagnostice rakovinných onemocnění. Do světové odborné literatury pak vstoupil pod názvem „Brdičkova reakce“.

Za války při práci v Radioléčebném ústavu nemocnice na Bulovce se zabýval především využitím své katalytické reakce bílkovin v lékařské diagnostice a také studiem různých procesů na rtuťové kapkové elektrodě, zejména těch, které jsou spojeny s adsorpcí nebo s chemickou reakcí.

Brilantně přednášející a vlídně zkoušející

Když se Brdička po válce vrátil na Přírodovědeckou fakultu, rozhodli s profesorem Heyrovským, že zatímco Heyrovský povede dál výzkum polarografie, Brdička bude rozvíjet studium jiných fyzikálněchemických oborů a postupně převezme přednášky. V první řadě Brdička rozšířil a zmodernizoval několikasemestrový cyklus přednášek z hlavních kapitol fyzikální chemie. Jeho pečlivě připravené a brilantně podávané přednášky vyžadovaly od posluchačů soustředěnou pozornost; přípravě ke zkouškám sloužila dokonalá skripta, která se stala základem pozdější učebnice fyzikální chemie. Zkoušky u profesora Brdičky byly rozhovorem mezi vlídným zkoušejícím a lépe či hůře připraveným zkoušeným, který se zpravidla při zkoušce dověděl z příslušného oboru něco nového. Osobně ve vlastní práci zůstával Brdička věren polarografii, kterou v té době obohatil se svými mladšími spolupracovníky – Karlem Wiesnerem, Jaroslavem Kouteckým a Vladimírem Hanušem – o zevrubnou teorii elektrodových procesů spojených s chemickou reakcí.

Velmi potřebná učebnice Rudolfa Brdičky „Základy fysikální chemie“ vyšla po důkladné přípravě poprvé r. 1952 (předtím byli studenti po 30 let odkázáni na rozsáhlé, ale valem stárnoucí stěžejní dílo Jiřího Baborovského „Theoretická a fysikální chemie“).

Laboratoř pro fyzikální chemii

R. 1952 založil akademik Brdička Laboratoř pro fyzikální chemii, která se po třech letech rozšířila na Ústav fyzikální chemie ČSAV. Mezi prvními výzkumnými obory, které Brdička v nové laboratoři a pak v ústavu zavedl, byly hmotnostní spektrometrie, kvantová chemie a studium adsorpce a katalýzy. Ústav si svou intenzivní vědeckou činností a mezinárodními kontakty brzy získal známost a ocenění v celém vědeckém světě. S rozvojem Akademie a jejích ústavů byl odpovědný a svědomitý Brdička zahrnován organizačními a správními funkcemi a úkoly, které vykonával spolehlivě, ale s nechutí. Hlavní péči věnoval především svému ústavu. Vytvářel v něm ideální tvůrčí atmosféru, zajišťoval pro něj materiální podmínky pro vědeckou práci a snažil se jej všemožně chránit před nepřízněmi režimu. Pro vlastní výzkumnou činnost nacházel čím dál tím méně času, ale přesto s mladými spolupracovníky každoročně uveřejňoval původní odborná sdělení. U příležitosti Brdičkových šedesátin charakterizoval profesor Heyrovský svého žáka a posléze kolegu a přítele jako nadšence oddaného vědě, nadaného experimentátora se smyslem pro přesné teorie, schopného a zaníceného debatéra s neobyčejnou pamětí, se širokými vědeckými znalostmi a s živým zájmem o nové problémy a zároveň jako srdečného člověka s neúnavnou energií, optimizmem a smyslem pro humor, hotového pomoci v případě potřeby.

Náhlé úmrtí R. Brdičky bylo těžkou ranou pro jeho žáky, spolupracovníky a pro celou československou vědeckou veřejnost. Osiřelý ústav byl na základě historické a tematické příbuznosti spojen s Polarografickým ústavem ČSAV. Když se profesor Rudolf Zahradník stal v roce 1990 ředitelem sloučeného Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie, zavedl k uctění památky jednoho ze dvou význačných zakladatelů tohoto ústavu tradici každoroční „Brdičkovy přednášky“. 1) Od té doby vždy na počátku léta v Brdičkově posluchárně jako host ústavu přednáší odborník ze zahraničí, vynikající v některém odvětví fyzikální chemie, na němž se v ústavu pracuje. Zatím se jich vystřídalo 14, mezi nimi tři nositelé Nobelových cen.

Poznámky

1) Přednáška je veřejnosti přístupná, posluchárna je zpravidla zaplněna do posledního místa. Program Brdičkovy přednášky je vždy s dostatečným předstihem oznámen potenciálním zájemcům písemně, všem ostatním na „webové“ stránce Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR: www.jh-inst.cas.cz.

RUDOLF BRDIČKA

/* 25. 2. 1906 Praha, † 25. 6. 1970 Mariánské Lázně/

Po maturitě r. 1924 studoval Přírodovědeckou fakultu UK (hlavní obor chemie, vedlejší obory matematika a fyzika). Nadaného studenta si brzy všiml prof. Jaroslav Heyrovský a získal ho pro fyzikální chemii. Již r. 1928 byl Brdička jmenován asistentem Ústavu fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě. O rok později úspěšně složil státní zkoušky a získal aprobaci k výuce chemie, fyziky i matematiky na středních školách. Mimo to obhájil disertační práci o polarografickém a spektrometrickém chování modrých a růžových roztoků chloridu kobaltnatého a stal se doktorem přírodních věd. Asi deset let pomáhal E. Votočkovi a J. Heyrovskému s přípravou jejich časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (založili jej r. 1929).

R. 1934, po habilitaci v oboru fyzikální chemie, se stal doc. Brdička na základě Rockefellerova stipendia postdoktorandem na Kalifornské univerzitě v Berkeley u profesora C. L. A. Schmidta, kde se věnoval problematice chemie aminokyselin. Po roce se vrátil domů přes Tichý oceán a dovršil tak cestu kolem světa. Po návratu se oženil a později se mu narodili dva synové. V r. 1936 krátce pobýval na neurologické klinice ve Würzburgu, kde spolupracoval s docentem Troppem na aktivaci peroxidu vodíku krevními barvivy.

R. 1937 byl R. Brdička zvolen mimořádným členem České královské společnosti nauk.

Po zavření českých vysokých škol r. 1939 nejprve učil na reálném gymnáziu v Praze v Ječné ulici a od r. 1941 byl (prostřednictvím Františka Běhounka) zaměstnán ve Výzkumném oddělení Radioléčebného ústavu při nemocnici v Praze na Bulovce. Po válce se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. R. 1948 byl jmenován mimořádným profesorem a r. 1949 řádným. Na podzim 1948 strávil dva měsíce na studijním a přednáškovém pobytu ve Stockholmu.

Když byla r. 1952 zřízena Československá akademie věd, byl Rudolf Brdička jmenován akademikem a pověřen založením i vedením Laboratoře pro fyzikální chemii, která se po třech letech rozšířila na Ústav fyzikální chemie ČSAV.

Byl autorem či spoluautorem 73 původních prací a 63 přehledných a diskusních článků. Jeho učebnice Základy fysikální chemie (1952) byla přeložena do němčiny (v 9 po sobě následujících vydáních), bulharštiny, chorvatštiny a polštiny. Vyhledáván byl později i Brdičkův Úvod do fyzikální chemie (1963), napsaný společně s M. Kalouskem a A. Schützem.

Ke stažení

O autorovi

Michael Heyrovský

Michael Heyrovský, PhD., (*1932) vystudoval chemii na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR v Praze se zabývá elektrochemií, hlavně na rtuťových elektrodách.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné