Léky pro duši působí i na tělo

Asi třetina našich bližních během svého života potřebuje psychofarmaka, léky pro duševní poruchy: tíseň, smutek, nevůli, poruchy koncentrace, poruchy paměti. Jen asi polovina z nich má skutečnou psychickou poruchu a patří do péče psychiatrů. Ty ostatní léčí praktický lékař: při stresových záležitostech jim předepíše diazepam (pokud možno ne déle než na týden) a léky na spaní, zejména u poruch spánku ve stáří. Je to jeden z obtížných lékařských úkolů. Problém je v tom, že vzniká tolerance: léky postupně ztrácejí účinnost a je potřeba jejich dávky zvyšovat. Druhý problém je v tom, že vzniká návyk: nemocní se po nezbytném vysazení léků cítí hůře, než když je začali užívat. Třetím problémem je, že léky pro duši ovlivňují metabolické pochody v těle, což může mít neblahé tělesné důsledky, např. obezitu, hypertenzi, diabetes mellitus, popřípadě metabolický syndrom, který sdružuje všechny tři uvedené poruchy. Základem je nedostatečná odpověď organizmu na inzulin, i když je normálně slinivkou břišní vylučován. To je spojeno s řadou dalších metabolických poruch, zejména v oblasti krevních tuků, vysokého krevního tlaku a sklonu k infarktům nebo mrtvicím. Jak si úspěšně léčit neurózu, úzkostnost, depresi, či dokonce schizofrenii, a neohrozit své tělesné zdraví – nepřivolat si předčasnou smrt? O tom je Svačinova kniha. Ukazuje na neblahé metabolické důsledky léků pro duši, jak se těchto důsledků vyvarovat a jak zajistit bezpečnou psychofarmakologickou terapii. Měli by ji číst pacienti i praktici, kteří běžné rozlady naší mysli léčí. Přístupná je také pacientům, kteří léky pro duši od lékařů potřebují nebo zbytečně vyžadují. Měli by vědět, jaká rizika podstupují. V dnešní přemíře posttraumatických stresových poruch už je to významná část populace. Základní poučení je docela prosté: pokud někdo léčí léky na duši (stres, depresi, schizofrenii), neměl by při tom ztloustnout – s výjimkou těch, kteří byli před léčbou nadměrně vyzáblí (trpěli mentální anorexií).