Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Vymření veledaňků a mamutů v Evropě

 |  10. 11. 2005
 |  Vesmír 84, 636, 2005/11

Vymření velkých savců na konci pleistocénu stále přitahuje pozornost. Rozsáhlejší datování fosilních nálezů pomocí radioaktivního uhlíku dnes umožňuje přehodnotit vymírání velkých savců v Evropě, například veledaňka (Megaloceros giganteus) či mamuta (Mammuthus primigenius).

Mamut byl vázán na glaciální step, a proto od poslední doby ledové vlivem zalesňování mizel. Před 10 000 lety už žil pouze na severu Sibiře, kde ještě byla stepní tundra. Zatím nejmladší pevninský mamut (z doby před 9600 lety) byl nalezen v severním Rusku na Tajmyru. Později už žili mamuti jen ve dvou izolovaných útočištích: na Wrangelově ostrově u nejvýchodnější Sibiře (před 4000 lety) a na ostrově St. Paul u Aljašky (před 8000 lety).

Na rozdíl od mamuta potřeboval veledaněk keřovou step (s břízami a vrbami), a jeho výskyt byl tedy vázán na teplejší období pleistocenních glaciálů. Dříve se předpokládalo, že vyhynul během chladného závěru pleistocénu (asi před 10 600 lety, v dryasu). Datování pomocí radioaktivního uhlíku však naznačuje jinou možnost: Před 20 000 lety se veledaněk hojně vyskytoval v západní a střední Evropě, na severní hranici Středomoří a patrně také v jihovýchodní Evropě a střední Asii (nikoliv na západní Sibiři a pod Uralem). V období před 20 000–13 000 lety vlivem glaciálního maxima z Evropy téměř zmizel, přežíval jen v útočištích jihovýchodní Evropy a na jihu střední Asie. Překvapivě nebyl zaznamenán ve Středomoří, ačkoliv tam v té době rostla příhodná vegetace. Po odeznění doby ledové znovu veledaněk osídlil západní Evropu, nikoliv však střední, přestože v ní už zase rostla příhodná vegetace. Po tomto období (12 500–11 000) náhle počet veledaňků v západní Evropě prudce klesl (před 10 700 lety), a to vlivem návratu stepní tundry. V západní Evropě (jen v Irsku a Skotsku) se poslední veledaňci dočkali téměř holocénu. Nyní se ukazuje, že pod Uralem a na západní Sibiři přežily některé populace až do středního holocénu (do doby před 7000 let). Zajímavé je, že tělesné rozměry zmenšily pouze západoevropské populace. Otázkou zůstává, jak velký vliv měl na veledaňka člověk kolonizující střední Evropu. (Nature 431, 639–640 a 684–689, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné