Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Vymření veledaňků a mamutů v Evropě

 |  10. 11. 2005
 |  Vesmír 84, 636, 2005/11

Vymření velkých savců na konci pleistocénu stále přitahuje pozornost. Rozsáhlejší datování fosilních nálezů pomocí radioaktivního uhlíku dnes umožňuje přehodnotit vymírání velkých savců v Evropě, například veledaňka (Megaloceros giganteus) či mamuta (Mammuthus primigenius).

Mamut byl vázán na glaciální step, a proto od poslední doby ledové vlivem zalesňování mizel. Před 10 000 lety už žil pouze na severu Sibiře, kde ještě byla stepní tundra. Zatím nejmladší pevninský mamut (z doby před 9600 lety) byl nalezen v severním Rusku na Tajmyru. Později už žili mamuti jen ve dvou izolovaných útočištích: na Wrangelově ostrově u nejvýchodnější Sibiře (před 4000 lety) a na ostrově St. Paul u Aljašky (před 8000 lety).

Na rozdíl od mamuta potřeboval veledaněk keřovou step (s břízami a vrbami), a jeho výskyt byl tedy vázán na teplejší období pleistocenních glaciálů. Dříve se předpokládalo, že vyhynul během chladného závěru pleistocénu (asi před 10 600 lety, v dryasu). Datování pomocí radioaktivního uhlíku však naznačuje jinou možnost: Před 20 000 lety se veledaněk hojně vyskytoval v západní a střední Evropě, na severní hranici Středomoří a patrně také v jihovýchodní Evropě a střední Asii (nikoliv na západní Sibiři a pod Uralem). V období před 20 000–13 000 lety vlivem glaciálního maxima z Evropy téměř zmizel, přežíval jen v útočištích jihovýchodní Evropy a na jihu střední Asie. Překvapivě nebyl zaznamenán ve Středomoří, ačkoliv tam v té době rostla příhodná vegetace. Po odeznění doby ledové znovu veledaněk osídlil západní Evropu, nikoliv však střední, přestože v ní už zase rostla příhodná vegetace. Po tomto období (12 500–11 000) náhle počet veledaňků v západní Evropě prudce klesl (před 10 700 lety), a to vlivem návratu stepní tundry. V západní Evropě (jen v Irsku a Skotsku) se poslední veledaňci dočkali téměř holocénu. Nyní se ukazuje, že pod Uralem a na západní Sibiři přežily některé populace až do středního holocénu (do doby před 7000 let). Zajímavé je, že tělesné rozměry zmenšily pouze západoevropské populace. Otázkou zůstává, jak velký vliv měl na veledaňka člověk kolonizující střední Evropu. (Nature 431, 639–640 a 684–689, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.