Žiji díky výzkumu na zvířatech

V Kongresovém centru protepleného kalifornského San Diega se odehrálo ke konci října pravidelné 43. setkání neurovědců z celého světa, členů a k nim přidružených badatelů Společnosti pro neurovědy (SfN). Jejich počet (včetně provázejících je osob) přesáhl letos už 28 tisíc a díky přehledně sestavenému programu a itineráři na CD-ROM bylo možné snadno kontaktovat kteréhokoliv účastníka také prostřednictvím „seznamky“ na místní počítačové síti. Mimo vědecké prezentace ve formě přednášek, sympozií a posterů se v obrovitých halách prezentovaly i různé firmy, nakladatelství, univerzitní a osvětové organizace. U jednoho stánku (tuším u firmy produkující léky proti roztroušené skleróze) bylo možno dostat – mimo standardní firemní propisku – i placku konstatující: „Žiji! Díky výzkumu na zvířatech. Americká fyziologická společnost.“ Na nádvoří nizozemské univerzity v Leidenu je soška žáby (zřejmě skokana hnědého, Rana temporaria L.) jako výraz ocenění tohoto nenáročného tvora, provázejícího biomedicínu od jejích prvních krůčků až dodnes. Rozumné zákony v mnoha zemích (nikoliv však u nás) umožňují divoce žijící obojživelníky kontrolovaně používat i v laboratořích. Užitek je nasnadě, v Evropě se za minulých sto let zvýšila očekávaná délka dožití člověka díky laboratorní práci na zvířatech v průměru o více než 24 let. Takto použití živočichové nám posloužili rozhodně lépe než miliony kaprů, každoročně v našich končinách masakrovaných bez zákonné ochrany, dokonce veřejně u rybářských kádí paličkou a nožem. Po následujících opulentních hodech bude sice ryb méně, zato nás pak s Novým rokem přibude. Koho? No přece těch, kteří onemocní zánětem žaludku, žlučového měchýře, ledvinovými kaménky a v neposlední řadě obezitou. Lehká pomoc, navštívíme lékaře a lékárnu, spolkneme několik prášků a bude lépe. Řekneme si pak alespoň v duchu a s vděčností: Žiji! Ano, díky výzkumu na zvířatech, „bratřích to našich“? (František z Assisi, 1181/82–1226, Laudes creaturarum č. 1224–1226).