Za úbytek savců v Africe může komerční rybolov

Obyvatelé západní Afriky s oblibou konzumují „maso z divočiny“, bush-meat. Pochází z velkých savců, většinou antilop, šelem a primátů, kteří jsou nezákonně loveni především v národních parcích (mimo chráněná území se totiž už téměř nevyskytují). Lov pro maso je snad největším problémem ochrany západoafrické zvířeny, protože pro domorodce představuje jeden z důležitých zdrojů bílkovin (a často i finančních příjmů). Alternativou k tomuto způsobu obživy je rybolov – bylo prokázáno, že v letech, kdy je z nějakého důvodu nedostatek ryb, hon na velké savce zintenzivní. V národních parcích se začne pohybovat zvýšené množství pytláků, na trzích se objeví více „masa z divočiny“ a zrychlí se úbytek početních stavů lovených druhů. Tento vztah je přitom asymetrický – v letech, kdy mají rybáři plné sítě, se sice tlak na suchozemské živočichy sníží, ale ne o tolik, o kolik předtím narostl, a ještě je zde určité zpoždění. Úlovky domorodých rybářů se přitom dlouhodobě snižují, takže poptávka po mase z divokých zvířat stále vzrůstá. Velmi pravděpodobně za to může rozmáhající se komerční rybolov neafrických zemí (hlavně z Evropské unie), jejichž rybáři loví u pobřeží Guinejského zálivu daleko efektivněji než místní. Svízelná situace v africké divočině nemá snadné a rychlé řešení. Potrvá ještě dlouho, než se mezi domorodci dostatečně rozšíří chov domácího zvířectva (a tedy jiný způsob stravování). Omezit komerční rybolov je v současném politickém ovzduší v Evropě jen těžko představitelné. (Science 306, 1180–1182, 2004)