Diskuse o diskusi

Čas od času se ve Vesmíru vyskytne netradičně pojatý text, který nás osloví do té míry, že se zapojíme od diskuse. Dnes toto slovo chápeme spíše jako kultivovanou výměnu názorů, má však svou drsnější minulost. Vzniklo z lat. discussio od discutere – přetřásat, rozbíjet (jež je složeno z dis- plus quattere – třást, tlouci). A jakkoli se rozbíjení či mlácení netýká hlav, nýbrž jen jejich výplodů, snadno se to zvrtne. Takové diskusi pak čtenář říká „filozofie“ (nechť filozofové prominou) a nemá ji rád. Čekáte-li, že přijdu s návodem, jak by měla diskuse vypadat, zklamu vás, moralizovat nechci. Pouze vám předložím k diskusi pár příběhů o diskusi.

• Diskuse, v níž jde o kůži. Angličan, Francouz a Rus ulovili tygra. Stáhli ho a domluvili se, že budou vzácnou kůži celou noc hlídat. Angličanova i Francouzova hlídka proběhly bez nesnází, až při Rusově hlídce kůže zmizela. „Kde je ta kůže?“ ptají se Angličan s Francouzem. „Jaká kůže?“ diví se Rus. „No, ulovili jsme včera společně tygra?“ „Ulovili.“ „Stáhli jsme ho z kůže?“ „Stáhli.“ „Domluvili jsme se, že tu kůži budeme hlídat?“ „Domluvili.“ „Hlídali jsme my dva?“ „Hlídali.“ „Hlídal jsi pak ty?“ „Hlídal.“ „Tak kde je ta kůže?“ „Jaká kůže?“ diví se Rus. „No, ulovili jsme včera tygra?“ „Ulovili.“ atd.
• Diskuse, v níž nelze neuspět. „Paní kolegyně, povězte mi, co soudíte o mé teorii.“ „Prosím?“ „Chtěl bych se s vámi poradit, zda vám připadá pravděpodobnější teorie ááááááááá chrrrrrrrrrrrrr atd., nebo spíše bééééééééé chrrrrrrrrrrrr atd.“ „To je ovšem problém,“ dí kolegyně opatrně. „Nejprve jsem se přikláněla k áááchrrr, ale vzápětí jste mne přesvědčil spíše o béééchrrr.“ „Jste prostě úžasná, bez diskuse s vámi bych se nedostal dál.“
• Argumentace častější, než byste čekali. Američan a Rus drncají rychlíkem přes Sibiř. „U nás, panečku, máme onačejší rychlovlaky,“ rejpne Američan. „U vás nemáte široširé pustiny, v nichž ani cestující nepozná, že vlak jede,“ brání se Rus. „Vlak stojí,“ konstatuje druhého dne Američan. „Asi předběhl jízdní řád a teď čeká, aby nedojel předčasně,“ vysvětluje Rus. „Pořád stojíme na stejném místě,“ vzdychá Američan třetího dne. „No co – a vy zas diskriminujete černochy,“ zasyčí Rus.
• Odmítnutí, které nelze odmítnout. Renomovaný autor přinese do redakce ukrutnou slátaninu a řekne: „Rád bych s vámi probral zejména otázku velikosti titulku.“ „Velikost titulku nepochybně musí odpovídat velikosti díla,“ usmívá se redaktor. „A co umístění?“ znejistí autor, „články vpředu bývají čteny více než články vzadu.“ „Umístění u nás odpovídá dopadu sdělení,“ ujišťuje ho redaktor vlídně. „A kdy můj článek vyjde?“ „Mistře,“ řekne redaktor a nepatrně se ukloní, „kladu vám vaše dílo k nohám, neboť je tak dokonalé, že nejsme hodni je otisknout.“
• Diskuse s instancí, s níž se nediskutuje. Buclatý misionář potká na poušti vychrtlého lva. Padne na kolena a začne se modlit: „Pane, jsem veliký hříšník a ty už jsi nade mnou zlomil hůl. Nejsem hoden tvého odpuštění, ale kdybys vnukl tomu primitivnímu zvířeti podobnou zbožnost, jakou teď cítím já…“ A v tu chvíli – zázrak – lev padne na kolena, sepne pracky a začne se modlit: „Pane, děkuji ti za tučný oběd, jímž mě posilňuješ na mé strastiplné cestě.“

Jestliže vám diskuse ve většině podob připadá drsná, zkusme to s debatou, převzatou z něm. Debatte. Brzy ale zjistíme, že Němci to slovo převzali od Francouzů – a fr. débattre v doslovném překladu znamená bít (se), tj. „přebíjet se slovy“. Příbuzné debaty hledejme někde mezi baterií (dělostřeleckou) a batalionem. Neslaně nemastně nám zní rozhovor, nicméně praslovanský hovor se odvíjí od hluku, neřku-li řevu. A z čeho vzešlo rokování? Z praslovanského rekti (křičet, ječet). Doufejme tedy aspoň v relativní kultivovanost projevů původně velmi divokých.