Žili v Evropě kolibříci?

Kolibříci (Trochilidae) jsou populární čeleď pestře zbarvených ptáků náležejících do příbuzenstva našich rorýsů. Mají řadu charakteristických znaků, které většinou souvisejí se způsobem obživy – sají nektar na květech nejrůznějších druhů rostlin. I když je studiu života kolibříků věnována značná pozornost, fakta o jejich původu a evoluci zůstávají utajena. Co víme o jejich geografickém rozšíření? Všech více než 300 žijících zástupců této čeledi je svým výskytem omezeno na Nový svět, nejvíc jich je v Jižní a Střední Americe, kde také pravděpodobně vznikli. Následné rozšíření do Severní Ameriky není v živočišné říši vzhledem k současnému propojení obou kontinentů nijak zvláštní. Paleontologické nále­zy ze čtvrtohor Střední Ameriky neotropický původ kolibříků potvrzují. Dosud jsme si mysleli, že Starý svět nikdy nebyl jejich domovem.

Převratným zjištěním se stal nález ornitologa Geralda Mayra, který popsal fosilii kolibříka ze spodního oligocénu v jižním Německu. Tento třetihorní druh, pojmenovaný Eurotrochilus inexpectatus, je starý přibližně 30 milionů let, ale vykazuje morfologická přizpůsobení odpovídající moderním kolibříkům. Mayr je přesvědčen, že právě „noví“ kolibříci – jediná skupina ptáků používající při sběru potravy vířivý let – mohou být vysvětlením, proč jsou některé druhy evropských rostlin přizpůsobeny kolibřičímu opylování. Společná evoluce rostlin a ptáků dala vzniknout specifickým tvarům květů, které přečkaly i zánik svých původních opylovačů – starosvětských kolibříků.

Vyvinuli se kolibříci opravdu v Americe, nebo byli původně starosvětskou skupinou, která se do Nového světa dostala přes Beringovu úžinu? A proč v Evropě vyhynuli? Prohráli v konkurenčním boji s pěvci? Odpovědi na tyto otázky nejsou vůbec jednoduché, ale otevřelo se tak pole novému bádání. Nechme se překvapit, jaké výsledky výzkum přinese. (Science 304, 810–811 a 861–864, 2004)