Aktuální číslo:

2021/6

Téma měsíce:

Fluor

Teorie svobodného váhání

 |  18. 8. 2004
 |  Vesmír 83, 423, 2004/8

Jdete po pěšině v hustém lese a užíváte si prázdninového času, který je jen váš, starosti jste nechali ve městě, nemusíte přemýšlet jak řešit závažné věci. Ale tu, hle, pěšina se větví! Máte volbu: doleva, nebo doprava? Kdybyste aspoň tušili, kam která cesta vede, jedna možná na louku s jahodami, druhá do houští, v němž by mohly růst hřiby, nebo kdybyste aspoň věděli, která je schůdnější a která hezčí, volili byste podle svých preferencí. Snad nějaké máte.

Co však když nevíte, zda doma potěšíte jahodami, nebo spíše houbami, ba ani nevíte, zda je vám milejší pěšina schůdná, nebo raději hezká? Nezbude vám než váhat. Aspoň dočasně, než dostanete hlad.

Váhání je v jistém smyslu opak vážení. Váhají váhy, které nevědí, co se váží a jak to dopadne, jsou slepé jako spravedlnost se zavázanýma očima. Váží naproti tomu člověk, pokud není slepý ke svým tužbám a cílům a pokud ví – nebo se domnívá, že ví – jak jich dosáhnout. Rozvažuje a zvažuje své činy. Říká se tomu racionální rozhodování. Zdálo by se, že k racionálnímu rozhodnutí stačí srovnat si své tužby a domněnky o jejich dosažitelnosti do nějakého preferenčního žebříčku a zvolit pak příčku nejvyšší. Tak i programujeme počítače, chceme-li, aby rozhodovaly za nás. Činy pak nejsou než kauzální následky oněch tužeb a domněnek.

Americký filozof John Searle však právě zde vidí podstatný rozdíl mezi strojem (a podle něj i šimpanzem) na jedné straně a člověkem na straně druhé. 1) Vhodně naprogramované domněnky a tužby jsou pro stroj kauzálně postačující podmínkou k nějaké (vhodně naprogramované) akci. U člověka jednajícího racionálně tomu tak není. I kdybych dobře věděl, že houby nerostou, zatímco loučka je plná jahod, a navíc že pěšinka k jahodám je o hodně hezčí a schůdnější, stále tu zbývá ještě otevřená možnost zvolit pěšinu druhou. Nehraje roli, že tuto možnost nevyužiji, stačí, že o ní prostě vím. Důvody pro prvou možnost jsou racionální, nejsou však kauzálně postačující: nejsem automat ani náměsíčník. Pro kauzální výklad něco chybí, Searle tomu říká mezera, což je pro něj přiznaně alternativní označení pro svobodnou vůli (české slovo „vůle“ ve smyslu volný prostor 2) by se vlastně hodilo také).

Uvažujme, že veškeré přírodní dění bychom si dovedli vyložit pomocí tří základních mohutností, či lépe mohoucností. Prvá je „tvrdá“ kauzalita, druhá „čistá“ náhoda a třetí je svobodná vůle. Nejsa zastánce Occamovy břitvy, přidal bych zkusmo i čtvrtou: spontán­nost – účelové, nikoliv však volní dění, emergence, chcete-li. Je docela dobře možné, že některou z těchto mohutností lze redukovat na jinou nebo na kombinaci jiných. Determinista se snaží vše redukovat na kauzálně nutné dění (například náhodu na deterministický chaos), někdo považuje svobodnou vůli za iluzi (neurony rozhodují za nás s pomocí náhody), někdo zas vidí za vším aspoň částečně všudypřítomnou přírodní či jakousi vyšší vůli. Některé případy spontánnosti lze popsat jako kombinaci kauzality a náhody. Já bych (opět zkusmo) řekl, že mnohé si lze vyložit jako následek dění, které se odehrává kdesi za horizontem dohledu té či oné domény zájmu.

Vraťme se však ke zmíněné kauzální mezeře. Jsem-li pánem svých domněnek a tužeb, umím být i jejich podřízeným. Kladu je na misky vah, zvažuji a rozvažuji – a mé jednání bude vědomě racionální, vědomě v tom smyslu, že vždy vím, že bych dokázal jednat i jinak. Pak své činy budu schopen pěkně odůvodňovat, vysvětlovat a cítit se za ně odpovědný.

Jsou však tři další strategie jak se v kauzální mezeře zachovat, zejména když neznáme všechny okolnosti nebo když jsou naše tužby navzájem konfliktní či vzájemně neporovnatelné. Lze totiž jednat zcela bez rozmyšlení, spolehnout se prostě na intuici, inspiraci či cit. Krátce jednat spontánně, někdo by řekl i impulzivně. Druhá strategie je jednodušší: prostě čekat, nedělat nic. Snad se věc vyřeší sama, rozhodnou za mne jiní, vyjasní se okolnosti, ozve se inspirace (jako v předešlém případě). Konečně je tu třetí možnost, váhání – myslím váhání v pravém slova smyslu, jako opak vážení (jak jsem si ta slova prve odlišil). Váhání ovšem není nečinné čekání, je to intenzivní a únavná činnost (jako zrozenec Vah to znám), činnost ovšem jaksi zacyklená, nekonvergentní, bolestivá svou nerozhodností. Vysvobodí nás jen přechod na některou z předchozích variant.

Stojím na rozcestí lesních pěšin a váhám. Kterou se mám vydat, tou doleva, nebo tou doprava? Obě jsou pěkné, mám rád jahody, ale je po dešti, třeba rostou houby. Myslím, že čisté a poctivé váhání skýtá vůbec nejintenzivnější prožitek svobody.

Poznámky

1) Searle J. R.: Rationality in Action, MIT Press 2001.
2) Např. „vůle v ložisku“, angl. „play“ (sic!)

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) Po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také vystudoval automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená mysl a Zjitřená mysl a kouzelný svět. Soupis významnějších publikací: (Úplný soupis publikací I.M. Havla je v knize Jana Lukeše „Právě proto, že jsem“ – rozhovor s Ivanem M. Havlem). Havel, I. M., The theory of regular events, I., II., Kybernetika 5, 400–419, 520–544, 1969. Havel, I. M., Strict deterministic languages, Ph.D. dissertation, Department of Computer Science, California at Berkeley, December 1971. Štěpánková O., Havel, I. M., A logical theory of robot problem solving, Artificial Intelligence 7, 129–161, 1976. Havel, I. M., On branching and looping I., II., Theoretical Computer Science 10, 273–295, 1980. Havel, I. M., Robotika. Úvod do teorie kognitivních robotů, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1980. Havel, I. M., Hájek P., Filosofické aspekty strojového myšlení, in Sborník SOFSEM’83, 7–64, 1983. Havel, I. M., Podivná setkání, In: Laudatio Z. N., samizdat 1982. Havel, I. M., Palouš M., Neubauer Z., Svatojanský výlet, s. 145–157 in Laudatio R. P., Edice Expedice, sv. 196. Později též jako kniha Svatojanský výlet, Malvern & B. Just, Praha 1999. Havel, I. M., Způsoby poznání, s. 137–148 in: samizdat, Edice Expedice, sv. 209, 1985. Později tiskem in: Hostina, Sixty-Eight Publishers, Totonto 1989, též in: Slovenské pohľady č. 7, 1991. Angl. Překlad pp. 222–232 in Good-bye, Samizdat, ed. M. Goetz-Stankiewicz, NorthwesternUniversity Press, Evanston, Ill. 1992. Neubauer Z. Havel I. M., Sidonia a Sakateky dialogů patero, ed. D. Bohdan, samizdat Praha 1986. Později rozšířené tiskem in: Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení, SOFIS, Praha 2004. Havel I. M., Artificial Thought and Emergent Mind, pp. 758–766 in Proc. IJCAI’93, Morgan Kaufman Profesional Book Center, Denver, SO, USA, 1993. Havel I. M., Scale Dimensions in Nature, Int. J. of General Systems 24, 295-324, 1996/3. Havel I. M., Arsemid, Hrnčířství a nakl. Michala a Evy Jůzových, Praha 1997, druhé rozšířené vydání: KANT, Praha 2004. Třetí, třikrát rozšířené vydání KANT – Karel Kerlický, Praha 2016. Havel I. M, Otevřené oči a zvednuté obočí, Vesmír, Praha 1998. Havel I. M., Causal Domains and Emergent Rationality, pp. 129–151 in: Rationality and Irrationality, B. Brodgaard and B. Smith (eds.), Vienna 2001, öbv & hpt. Havel I. M., Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém, s. 17–75 in Umělá inteligence III., ed. V. Mařík a kol., Academia, Praha 2001. Havel I. M., Modality subjektivně prožívaných situací, s. 159–178 in Kognice a umělý život IV., J. Kelemen a V. Kvasnička (eds.), Slezská univerzita v Opavě, Opava 2004. Havel I. M., Zvednuté obočí a zjitřená mysl. Dokořán, Praha 2005. Havel I. M., A structure of Experienced Time, pp. 163–188 in Endophysics, Time, Quantum and Subjective, R. Buccheri et al. (eds.), World Scientific Publisching Co., 2005. Ajvaz M., Havel I. M., Snování. Rok dopisů o snech. Nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2008. Havel I. M., Sixty years of cybernetics: Cybernetics still alive, Kybernetika 44, 314, 2008/3. Ajvaz M., Havel I. M., Sindibádův dům. Korespondence o epizodických situacích a také o dvou scénách, okamžicích, vzpomínkách, počátcích, prostředcích a koncích, pobřežních skaliskách, vlnách a gejzírech, hromadách, skládkách, patafyzických a jiných strojích, nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2010.  Havel I. M., Dopisy od Olgy. Knihovna Václava Havla, Praha 2010. Havel I. M., Epizodické situace našeho života, s. 213–238 in Spor o přirozený svět, eds. B. Velický et al., Filosofia, Praha 2010. Havel I. M., Seeing numbers, pp. 312–329 in Best Writings on Mathematics 2010, ed. Mircea Pitici, Princeton University Press 2011. Havel I.M., Cestou k inteligenční singularitě, s. 183–217 in Hlavou zeď – Úvahy nad civilizací a její budoucností, ed. A. Pelán, dybbuk, Praha 2011.  Havel I. M., Slavná Hofstadterova kniha konečně v českém překladu, část I., Vesmír 91, 746, 2012/12, část II. Vesmír 92, 51, 2013/1 , část III. Vesmír 92, 116, 2013/2, část IV. Vesmír 92, 181, 2013/3. Havel I. M., Zjitřená mysl a kouzelný svět, Dokořán, Praha 2013. Havel I. M., Odvěta, s. 171–237 in Protázky a odvěty, Lucerna & nakl. Lidové noviny, Praha 2015. Havel I. M., Model prožívaného času podle Petra Vopěnky, Filosofický časopis 2016/4, s. 539-560. Havel I. M., Mitášová M., Vnímání pohybu: Reflektovaný a nereflektovaný pohled v souvislosti s architekturou, s. 64–70 in Kognicia a umelý život 2017, eds. I. Farkaš a kol., Univerzita J.A. Komenského, Bratislava 2017. Ajvaz M., Havel I. M., Pokoje u moře. Sedm let korespondence o živém těle, o trčení a vyčnívání, o větvení a sítích, o písmenech, houbách, kostrách a kostlivcích, o škálových úrovních, o agregátech a seskupeních, o totalizaci a diferenciaci, o prázdnotách, o přidávání a odebírání, o moři, o vánicích a sněhových vločkách, o obrazech, o jednotícím rozvrhu a nakonec i o rámech uvnitř rámů. Nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017. Havel I. M., Zápisky introspektora, OIKOYMENEH, Praha 2018
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Havlův Vesmír

Havlův Vesmír

Ivan Boháček  |  31. 5. 2021
Vesmír byl časopis mých prvních námluv s vědou a dodnes se pamatuji, jak jsem jako kluk měl vždy radost z nového čísla…
35 let s HIV

35 let s HIV

Eva Bobůrková  |  31. 5. 2021
Přítomnost nové záhadné choroby oficiálně potvrdily americké úřady, když 5. června 1981 oznámily podezřelý výskyt pneumocystické pneumonie u pěti...
Fluor v organických sloučeninách

Fluor v organických sloučeninách

Jaroslav Kvíčala  |  31. 5. 2021
Z přírody známe jen asi dvacet organických sloučenin obsahujících atomy fluoru. Člověk jich ale syntetizoval mnohem víc a organofluorová chemie...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné