Objeven nejstarší vačnatec

V roce 2002 byla představena světu nejstarší fosilie placentálního savce – Eomaia (Vesmír 81, 413, 2002/7). Kompletní kostra i s otiskem srsti pochází ze spodnokřídových vrstev v Číně, starých 125 milionů let (formace Tixian). Fosilní záznam placentálů se tak prohloubil o 40–50 milionů let. Tento jedinečný doklad má však další dalekosáhlé extrapolace. Většina paleontologů a zoologů se shoduje, že vačnatci (Metatheria) a placentálové (Eutheria) představují dvě sesterské skupiny. Pokud tomu tak je, pak objev rodu Eomaia rozšířil, byť jen teoreticky, o 50 milionů let také fosilní záznam vačnatců. Štěstí paleontologům přálo, a tak se tento teoretický předpoklad stal již po roce a půl skutečností.

Ze stejně starých vrstev téže formace byl loni popsán také nejstarší vačnatec (Sinodelphys szalayi). Vzhledem k tomu, že je výtečně zachován (opět se srstí), mohli vědci provést důkladná morfologická srovnání a (stejně jako v případě rodu Eomaia) určit nález naprosto přesně. Jak vačnatec vypadal? Pravděpodobně jako malá vačice o hmotnosti 25–40 gramů. Řada kosterních znaků poukazuje na stromový způsob života. Z toho lze vytušit i ekologický charakter dané fosilní lokality. (Science 302, 1899–1900 a 1934–1940, 2003)