I nejhodnější kvasinky mohou někdy „kousnout“

Paradoxně se kvasinkové infekce staly problémem právě v souvislosti s ohromným rozvojem medicíny v posledních desetiletích. Dnes komplikují léčbu mnoha nemocných, nebo dokonce bývají příčinou jejich úmrtí. Závažným problémem jsou již od počátku sedmdesátých let minulého století a jejich negativní vliv stále narůstá. Například ve Spojených státech vzrostl v letech 1980–1989 počet infekcí způsobených kvasinkami rodu Candida u nemocničních pacientů čtyřikrát až pětkrát (podle typu nemocnice – v zařízeních ošetřujících těžší pacienty je nárůst vyšší). Tento vzestup výrazně předčil nárůst infekčních komplikací způsobených jinými organizmy, např. bakteriemi, krok s nimi dokázaly držet pouze stafylokoky s mnohočetnou rezistencí. Dnes představují mykotické, zejména kvasinkové infekce kolem 10–12 % všech infekcí vzniklých v souvislosti s poskytováním léčebné péče v nemocnici. V některých specializovaných oborech je ale situace mnohem horší – například v onkologických centrech představují mykózy, které pro zdravého člověka nejsou nebezpečné, 25–45 % infekčních komplikací a jsou příčinou asi 30 % úmrtí pacientů s leukemiemi. U pacientů po transplantacích činí podíl mykóz na infekčních komplikacích přibližně 30 %.

Již v průběhu šedesátých let si nemocniční infekce způsobené gramnegativními bakteriemi vysloužily název „nemoci lékařského pokroku“. Postupně zaujaly místo bakteriálních infekcí infekce kvasinkové, jejichž hlavní příčinou jsou především některé léčebné postupy u imunologicky oslabených pacientů – zavádění centrálních žilních katétrů, umělá výživa podávaná do žíly, masové (zne)užívání antibiotik se stále širším spektrem, stále agresivnější chemoterapie zhoubných nádorů a účinnější léčba potlačující nežádoucí imunitní reakce u pacientů po transplantacích. Všechny tyto okolnosti oslabující pacienta vytvářejí pro napadení kvasinkami ideální podmínky. Také pacienti s infekcí HIV bývají ve stadiu většího snížení odolnosti častými oběťmi kvasinek rodu Candida.

V naprosté většině těchto případů je zdrojem infekce místo běžného výskytu kvasinek v organizmu. Kvasinky osídlují v nízké intenzitě sliznice pohlavních ústrojí (pochvu, předkožku a ústí močové trubice u mužů), dutinu ústní nebo konečník, kde mohou přerůstat normální fyziologickou mikrobiální flóru nebo se odtud mohou šířit například na kůži. Mohou vyvolávat povrchové infekce, které sice nemusí být nebezpečné, ale pacienty velmi obtěžují – například asi 30 % žen v plodném věku má alespoň jednu nepříjemnou zkušenost s infekcí kvasinkami rodu Candida v pochvě. Podnětem k vzplanutí zmíněné infekce bývá antibiotická léčba jiné infekce (anginy, zápalu plic apod.), která zlikviduje fyziologickou poševní flóru držící kvasinky na uzdě, nebo jím mohou být hormonální změny související s užíváním antikoncepce či s těhotenstvím (ani ty nejdou ochranné flóře k duhu, ale naopak svědčí kvasinkám). Dalšími faktory usnadňujícími vznik této infekce může být nošení těsného prádla ze syntetických materiálů či používání parfémovaného toaletního papíru. Velmi časté jsou infekce těmito kvasinkami také u diabetiček, jejichž poševní mikroflóra bývá rozvrácena v důsledku příliš vysoké nabídky cukrů (navíc bývá s touto metabolickou poruchou spojen defekt buněčné imunity).

Podobně mohou být při mírném oslabení obranyschopnosti postiženy jiné slizniční povrchy – běžná je moučnivka u kojenců (lehká kvasinková infekce dutiny ústní, která se projevuje přítomností žlutobílých povláčků na sliznici). U zdravých dětí nebývá problém tuto infekci vyléčit, často dokonce ustoupí sama, jenže moučnivka může být také prvním projevem nějakého jiného závažného onemocnění. Poměrně řídkým, ale nebezpečným projevem povrchové infekce kvasinkami je keratitida (postižení oční rohovky), která může mít za následek závažné postižení zraku.

Nejběžnějším slizničním druhem je Candida albicans, ale v posledních letech přibývá infekcí jinými druhy, jako jsou Candida krusei, Candida tropicalis, Candida paratropicalis, Candida parapsilosis, Candida pseudotropicalis či Candida glabrata. Většina těchto druhů není citlivá na běžně užívaná antimykotika, ostatně i Candida albicans má stále více rezistentních kmenů.

Ať jsou povrchové mykózy jakkoliv nepříjemné, ještě větší problémy způsobují vnitřní kvasinkové infekce. K invazi kvasinek z povrchu těla do nitra přispěje buď výrazné oslabení obranyschopnosti organizmu, nebo otevření „vstupní brány“, například zavedení katétru do cévy, močové trubice, dýchacích cest apod. Nejčastěji to bývá kombinace obojího. Kvasinky samy si cestu do nitra organizmu usnadňují, jeho obranným silám vzdorují tím, že produkují řadu látek podporujících vznik infekce, např. kandidový glykoprotein vyvolávající horečku, látky potlačující protiinfekční působení bílých krvinek, faktory usnadňující přilnutí k povrchu sliznice a další.

Kvasinkovou infekcí může být postižena kterákoli část těla, orgán, či dokonce více orgánových systémů najednou. Vyskytují se kvasinkové sepse, infekce srdce, plic, jater, sleziny, ledvin, oka, záněty mozkových blan, kostí, kloubů a řady dalších orgánů.

U pacientů s aidsem se často vyskytuje infekce jícnu, kdy může být kvasinkami rodu Candida porostlá téměř celá sliznice. Pacientům to působí velké bolesti, které jim znemožňují nejen příjem potravin, ale dokonce pití. Druhou častou a nezřídka smrtelnou kvasinkovou infekcí bývá u pacientů s aidsem zánět mozkových blan způsobený houbou Cryptococcus neoformans.

Diagnóza kvasinkových infekcí nebývá snadná – mnohdy je při hodnocení výsledků kultivačního vyšetření obtížné rozhodnout, zda byly kvasinky do organizmu zavlečeny při vyšetření, nebo byly pravou příčinou onemocnění. Navíc je kultivace většiny mykotických organizmů mnohem pomalejší než kultivace bakterií, výsledek někdy může být k dispozici až v době, kdy už je pro pacienta pozdě. Bohužel se dosud značná část smrtelných kvasinkových infekcí zjišťuje až na pitevním stole.

Léčba kvasinkových infekcí ostatně není jednoduchá – výběr léků proti nim je mnohem omezenější než u infekcí bakteriálních. Příčinou je právě skutečnost, že kvasinky jsou nám metabolicky mnohem bližší než bakterie – antimykotika mají proti antibakteriálním lékům mnohem omezenější možnosti jak zničit původce onemocnění a zároveň nepoškodit pacienta. K léčbě vnitřních kvasinkových infekcí se dnes užívají především léky ze skupiny azolových nebo polyenových preparátů. Tyto látky buď blokují syntézu ergosterolu, nebo se na něj přímo vážou, a tím způsobí poruchu buněčné membrány kvasinek. Ergosterol je totiž důležitou složkou buněčné membrány kvasinek, kdežto v savčích buňkách významnou roli nehraje. Kvasinky se tomu ale přizpůsobují, dokážou podíl ergosterolu ve svých membránách snížit tak výrazně, že se stanou rezistentní na léčbu.

A jak je to s těmi opravdu „hodnými“ kvasinkami? Živé pekařské kvasinky Saccharomyces cerevisiae nám slouží přímo i při léčení v podobě léků, jejichž účelem je úprava mikrobiálního prostředí ve střevě u pacientů s některými typy průjmů. V poslední době jsou ovšem také popisovány (sice vzácně, ale přesto častěji než dřív) u oslabených pacientů vážné infekce způsobené právě kvasinkou Saccharomyces cerevisiae. Některé z nich byly bohužel vyvolány právě užíváním zmíněných léků.

S kvasinkami je to tedy jako se psy – vždy je lépe být aspoň trochu opatrný. I ten nejhodnější pes, zvláště když pozná, že se ho člověk bojí, může někdy kousnout – dokonce i svého pána.