Pomalý život tropických ptáků

Evropanovi se při návštěvě tropických oblastí může zdát, že se tam žije pomaleji než v Evropě. A co víc, sám nakonec zvolní tempo a dokonale se začlení do všeobecně panující pohody. Je to pouhé zdání, nebo skutečnost? A co by mělo být její příčinou? Odpověď na otázky související s rychlostí metabolizmu hledali také Martin Wikelski a jeho kolegové z Princetonské univerzity. Zajímalo je, jestli ptáci žijící v různých zeměpisných šířkách či typech prostředí přizpůsobují svou metabolickou aktivitu tamním podmínkám. Jejich modelovým druhem se stal bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), pták známý i z našich rumišť. Pro studium dané problematiky je vhodný, protože zahrnuje spektrum poddruhů od afrických nestěhovavých přes víceméně stálé až po tažné evropské i asijské. U zmíněných populací bramborníčků srovnávali badatelé klidovou metabolickou aktivitu a zjistili, že rychlost metabolizmu je nejnižší u stálé keňské populace, vyšší u částečně tažné irské a nejvyšší u tažných rakouských a kazašských ptáků. Zajímavé je, že pokus prováděli na ptácích vychovávaných v zajetí pod vlivem stejných okolních podmínek. Z tohoto lze usuzovat, že rychlost metabolizmu není pouhou aktuální reakcí organizmu na okolní prostředí. V procesu patrně hraje významnou roli selekce, jejímž sítem projdou jen ti nejlépe přizpůsobení. Příčinou rozdílů zřejmě není odlišné migrační chování sledovaných populací, ale spíše rozdíly v kolísání teploty během roku v konkrétním životním prostředí. Není ale úplně zřejmé, proč tomu tak je. Z fyziologických důvodů mohou v extrémních podmínkách zvýšit rychlost metabolizmu na potřebnou úroveň pravděpodobně pouze jedinci s vyšším klidovým metabolizmem. Migrace samotná je energeticky nenáročná (ve srovnání kupříkladu s hnízděním či termoregulací). Nízká míra metabolizmu může následně ovlivňovat rychlost vývoje jedince nebo být příčinou dlouhověkosti, která je známa u řady druhů žijících v tropických oblastech. (Proc. R. Soc. Lond. B 270, 2383–2388, 2003)