Ekomobil není ekologický telefon

Eko- v tomto případě neznamená ekologický, nýbrž ekonomický a mobil není přenosný telefon, nýbrž pohyblivý dopravní prostředek (motorka, v jejíž kabině sedí kromě řidiče i spolujezdec). Jde o kabinový motocykl, jehož průkopníkem byl Jan Anderle (1900–1982), který taková vozidla vymýšlel už ve čtyřicátých letech 20. století. Pro svůj dopravní prostředek měl i český název dálník (prostředek k překonávání dálky). Paralelní název ekomobil byl převzat z německého obchodního označení ecomobil, původně oemil. Z hlediska slovotvorby je cizojazyčný název utvořen anolgicky k automobil, přičemž první část se odvíjí od řeckého oikonomia (hospodaření). Podle významu jde tedy o vozidlo ekonomicky výhodné (s nízkou spotřebou), které přitom umožňuje rychlou mobilitu. Český termín dálník patří do skupiny názvů dopravních prostředků, jako je vírník (autogyra, gyroplán, tj. rotorové letadlo), a zřejmě je vhodnější než internacionální ekomobil, který zavádějícím způsobem poukazuje na neexistující ekologickou výhodnost. Z pohledu slovotvorby lze dálníky dokonce považovat za skromné následníky Čapkových robotů. (Naše řeč 86, 222, 2003/4)