Ad: Veřejný anonym

Z řeči Petra Vopěnky při udělení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 zavanula opět ona důvěrně známá vůně „postmodernistických“ názorů, které byly před deseti letech tak hojně prezentovány ve Vesmíru mj. dalším laureátem této ceny Zdeňkem Neubauerem a které nejsou úplně cizí ani mnoha recentním úvodníkům Vesmíru.

Petr Vopěnka říká, že nám hrozí jakási duchovní totalita řízená tzv. „Veřejným anonymem“. Ten se podle Vopěnky projevuje obzvlášť intenzivně (dokonce „velevýznamně“!) ve vědě – a to mimo jiné i tak, že se a priori odmítavě staví k astrologii, homeopatii, numerologii a podobným alternativním naukám. Vopěnka praví, že „ideologie důsledného racionalizmu a jejího přenášení do běžného života lidí umrtvuje pestrost světa a strhává člověka zpět do jeho soukolí“. Tedy – vědecký racionalizmus je podle P. Vopěnky zřejmě úhlavním nepřítelem toho nejhezčího v našem životě – fantazie, lásky, umění či hlubokých emocí, což jsou všechno veskrze iracionální věci.

„Veřejný anonym“ (tedy jakýsi konvenční většinový názor) působící ve vědě a vyžadující, abychom „s bohorovným odstupem ignorovali všechny tzv. pseudovědy a pavědy“, nás podle Vopěnky „ochuzuje o řadu nesmírně cenných podnětů“. Nad všemi příklady, které uvádí, však zůstává rozum stát (což má ovšem možná v případě kritiky racionalizmu hlubší význam):

1) Autor sice říká, že nevěří na horoskopy (formulace je však tak opatrná, že to není zcela jasné), nicméně konstatuje, že ve středověku hrála astrologie významnou roli a pro historické poznání té doby je to důležité. To ovšem s radostí podepíše i každý zarytý racionalista.

2) Autor dále prohlašuje, že sice nemá důvěru v homeopatické léky, nelíbí se mu však, že vědečtí racionalisté ovládaní Veřejným anonymem „tvrdí, že tak malé množství látky obsažené v homeopatickém léku nemůže mít žádný vliv“. Udivuje, že pan profesor neví, že hlavní námitka je, že v těch údajně nejúčinnějších (a nejdražších) homeopatických lécích nejde o množství malé, nýbrž zcela nulové, a že homeopati v tom nevidí žádný problém.

3) Vopěnka nám říká, že očkování je vlastně homeopatická metoda. To je tedy opravdu silná káva a hrubá demagogie. Při dnešním stavu poznání je vůbec jakékoli dělení léčebných metod na „alopatické“ a „homeopatické“ zcela nesmyslné. Diskutovat na toto téma je úplně stejné, jako kdybychom vážně probírali chemické problémy na základě středověké teorie čtyř elementů.

4) Zcela záhadně na mě působí slova: „Odmítám věřit, že člověk, jehož číslo zrození je dvě, má sklon k váhavosti, nesobeckosti, vyváženosti a podobně. Na druhé straně přítomnost čísla dvě v různých druzích duality, například pravda a lež, dobro a zlo, klad a zápor, … především však v orientaci, tj. rozlišování pravé a levé ruky, je jednou z největších a nejprincipiálnějších záhad naší vrženosti do světa.“ Ponechme stranou, co je míněno „číslem zrození“ (tuším, že nějaká fundamentální numerologicko-astrologická charakteristika). V každém případě se zde pan profesor shoduje s Veřejným anonymem a nevěří na to. Nicméně naprosto nechápu logický vztah k druhé části toho výroku – připadá mi to stejné, jako kdybych řekl: „Odmítám věřit, že kominíci nosí štěstí, ale na druhé straně nesmíme zapomínat, že jsou velmi důležití pro čištění komínů.“

Nemohu se ubránit dojmu, že Petr Vopěnka je skvělým kandidátem na cenu Bludný balvan.

/Autor dopisu pracuje v Ústavu molekulární genetiky AV ČR a je členem Učené společnosti ČR./