Vyplatí se ptákům stěhování i v 21. století?

Dopadem klimatických vlivů na složení ptačích společenstev se zabývaly německé ornitoložky. Nejprve zjistily, jak vypadá složení ptačích společenstev v různých místech Evropy. Ukázalo se, že směrem na sever (s klesající průměrnou teplotou nejstudenějšího měsíce v roce) stoupá podíl i absolutní počet daleko táhnoucích druhů. Na základě těchto poznatků se pokusily předpovědět změny ve složení ptačí fauny v jednom jihoněmeckém regionu, kde během let 1979–1992 vzrostla průměrná lednová teplota o 2,4 °C. Předpovědi matematického modelu i empirické poznatky přinesly shodné výsledky – za dané období celkový počet druhů ptáků mírně vzrostl, podíl daleko migrujících druhů lehce klesl, ovšem výrazně poklesla jejich populační početnost. Ve světle oteplování klimatu se tak migrace na dlouhou vzdálenost jeví jako dosti nevýhodná životní strategie – vysychání rozsáhlých oblastí ve Středomoří a rozšiřování Sahary způsobuje, že si táhnoucí jedinci nemohou dostatečně obnovovat zásoby energie a častěji během migrace uhynou; naopak mírné zimy v Evropě umožňují lepší přežití stálým druhům, jejichž početnější populace se pak rozšiřují i do míst, kde hnízdí migrující ptáci. Ti jsou takto vytlačováni do méně příznivého prostředí, což opět způsobuje jejich vyšší mortalitu. Nicméně tento chmurný scénář nemusí být pravdivý: kromě globálního oteplení má v budoucnu přibývat klimatických extrémů – letních veder a tuhých zim. To by spíše hrálo do not migrantům. V oblastech s výraznějšími teplotními rozdíly mezi létem a zimou totiž zastoupení stálých druhů klesá, protože potřebují spíše mírné oceánské podnebí. Naopak migrujícím druhům drsné klima tolik nevadí – když se jim někde nebude líbit, jednoduše odtáhnou. (Conservation Biology 17, 577–586, 2003)