JARED DIAMOND: Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality

Dobře se prodává, dobře, potvrdila nám s úsměvem paní prodavačka v malém knihkupectví na malém městě ještě předtím, než najisto sáhla do regálu a vylovila žlutou knížečku s fotkou mladého mazlícího se páru na obalu. Autora, titul a edici ohlašuje velké písmo malým je skromně vytištěn podtitul, tedy to nejdůležitější: Evoluce lidské sexuality. Tento první dojem a též předchozí nepříliš nadšené reference některých přátel (většinou četli slovenský překlad, ¹⁾ který vyšel zhruba před čtyřmi lety) způsobily, že jsme k této publikaci přistupovali s nedůvěrou. Obávali jsme se, že půjde o pokračování populárních bestsellerů odpovídajících na otázku, proč muži neposlouchají a ženy zase neumějí číst v mapách, ve stylu: protože ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Nicméně naše nažhavenost na nesmířlivou kritiku postupně chladla, a nakonec jsem museli přiznat, že jde o velmi povedenou popularizující knihu.

Sexuální tematika na nás doléhá na každém kroku (viz též Vesmír 81, 646, 2002/11), zřejmě jde o nejuniverzálnější lidské téma vůbec. To se samozřejmě odráží i v denním tisku a kromě pravidelných sloupků typu náš přední sexuolog radí se v poslední době často můžeme dočíst, že podle nejnovějších výzkumů je to s tou sexualitou právě tak a tak. Popularizace vědy je bezpochyby potřebná, bohužel však v tisku bývají spekulativní hypotézy běžně předkládány jako fakta. Pokud jsou navíc zkratkovitá vysvětlení lidské sexuální přirozenosti vytržena z původního myšlenkového rámce (v tomto případě evolučně-biologického), mohou nezasvěcenému čtenáři připadat jako normy toho, co je přirozené (tj. jediné správné) chování.

Vzhledem k citlivosti tématu je tedy u kterékoliv publikace týkající se lidské sexuality vysoké riziko bulvarizace. Je třeba říct, že Diamond se všem těmto nástrahám úspěšně vyhnul a bez přílišných zkratek (přitom však stručně) podává evoluci lidské sexuality jako množství poznatků o sexualitě lidí i ostatních primátů, jejíž vznik je vysvětlován na základě často zcela protichůdných hypotéz. Autor se snaží nastínit způsob, jakým uvažuje evoluční biolog ptá se po důvodech vzniku určitých znaků a vysvětluje propojením poznatků. Teorie o vzniku našich sexuálních zvláštností navíc nepředkládá jako fakta, ale spíše jako nejpravděpodobnější scénáře, což je jev v lidské sociobiologii (v evoluční psychologii) nepříliš obvyklý.

V sedmi kapitolách autor z primátího pohledu seznamuje čtenáře s největšími zvláštnostmi lidské sexuality, jako jsou vysoké otcovské investice, menopauza apod. Jedním z diskutovaných fenoménů je, proč člověk nemá sexuální hrboly. Řadě druhů primátích samic zduří v období nejvyšší pravděpodobnosti ovulace sedací hrboly, zatímco u lidských samic se tento jev nevyskytuje. Proto považuje většina evolučních teoretiků včetně Diamonda ovulaci u člověka za skrytou. O vzniku skryté ovulace byla vyslovena řada hypotéz, např. zda nejde o podporu monogamie nebo o matení otcovství. S množstvím hypotéz však kontrastuje neúměrně nízký počet experimentálních studií testujících jejich předpoklad (tj. skrytost ovulace). Nicméně několik studií z posledních let ukazuje, že i plodné období ženy je provázeno řadou změn (např. zvýšením atraktivity tváře a tělesné vůně, změnou symetrie těla a poměru pasu k bokům, změnou v konzistenci vaginálního hlenu či změnou v chování a sexuálním naladění ženy), které jsou muži schopni vnímat. Skrytá ovulace u člověka je tedy značně zavádějící pojem, a přesto je základem řady teorií předkládaných v knize. Evoluční teorie postavené na neověřených předpokladech jsou však problémem daleko obecnějším.

Celkově lze říci, že Diamondovi popularizační žánr svědčí, ostatně je držitelem Pullitzerovy ceny. Problematika je shrnuta přehledně, stručně a srozumitelně. Postrádáme však odkazy na původní literaturu. Často není jasné, odkud autor teorii převzal, popř. zda je jejím tvůrcem on sám.