Četli jsme...

KRZYSZTOF ZANUSSI: Za komunismu bylo rozdělení co je dobré a co špatné poměrně jasné. Dnes se žebříček nových, opravdových životních hodnot teprve hledá a vyvíjí. Najde-li se vůbec. Zopakuji vám konkrétní historku, kterou jsem vyprávěl na festivalu v Karlových Varech, když jsem tam v roce 2001 předsedal hlavní porotě: Tenkrát se mi chlubil jeden mladý polský spisovatel, že mu otiskli povídku v Playboyi. Zeptal jsem se ho, jestli si myslí, že je to v pořádku. Opáčil mi: No a co, víte, jak dobře tam platí? To je ta past! Pak mne rychle ubezpečoval, že on sám Playboy nečte, že je to pro něj jenom obživa, ale to už hledal alibi sám před sebou. Je důležité mít stále na paměti, čemu svými činy napomáhám.

Reflex: Myslíte, že Playboy škodí?

Psát do komunistických novin, být součástí jejich ideologické mašinérie, to bylo jednoznačně nedobré, odsouzeníhodné. Magazín Playboy se na první pohled zdá být pouze nevinnou erotikou. Ale tak tomu vůbec není. Tento populární časopis je sám o sobě jistou filozofií. Není špatný kvůli fotografiím nahých žen, ty mě vůbec nepohoršují, naopak jsou většinou velmi krásné, ale svým programem, tím, co sděluje. A to je návod k jednoduchému životu v morální lhostejnosti a v bezcílné egoistické rozkoši. A toto je škodlivé.