Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Lýkožrout krajinotvorným fenoménem

(ad Vesmír 82, 250, 2003/5)
 |  3. 7. 2003
 |  Vesmír 82, 364, 2003/7

Vůči recenzi Jiřího Hulcra na mou knihu Lýkožrout smrkový a jeho kalamity mám výhrady, které shrnu do několika bodů:

  • Podle recenzenta „autor správně nevysvětluje otázku výskytu lýkožrouta smrkového v původních oblastech výskytu smrku a v oblastech s nepůvodním výskytem smrku“. Ve skutečnosti nejde o autorovy názory, nýbrž o názory starších autorů, jakými byli entomologové a ekologové F. E. A. Schwerdtfeger, E. Schimitschek, Julius Komárek a S. Wilke. V kritizované kapitole je uvedeno, jak J. Komárek v průběhu dvaceti let (1925–1945) změnil na tuto problematiku názor. Ostatně již v úvodu mé knihy je řečeno, že se v ní vyskytují údaje, jež se od sebe liší, pokud byla sledování prováděna na odlišných místech či v jiné době.
  • Recenzent píše, že zánik kalamit lze lépe vysvětlit spolupůsobením více faktorů než působením vnitřního faktoru. K tomu je třeba říci, že jde o poslední část kapitoly, jež se na 20 stranách zabývá různými faktory, které ovlivňují vznik a vývoj kalamit (nikoliv jejich zánik, jak píše recenzent). Recenzentovi ušlo vysvětlení o spolupůsobení více faktorů, jež je uvedeno ve třetím odstavci podkapitoly, která je dokonce nazvána „Neznámý faktor a souhra faktorů“.
  • Podle recenzenta se poslední kapitola knihy zvrhla v kritiku Hnutí Duha a v mentorování o pravdě ve vědě, a to prý knize opravdu nesluší. K tomu je třeba uvést, že kapitola má název „Kampaně pro a proti lýkožroutu smrkovému“ a jsou v ní shrnuty jak názory bavorských médií proti ponechání lýkožrouta smrkového bez zásahů, tak i opačné názory na české straně pro ponechání vývoje kalamity bez zásahů. Na pouhých 18 řádcích z celkových šesti stran knihy je vysvětleno stanovisko Hnutí Duha k této problematice a jeho důsledky. Nedomnívám se tedy, že by se tím tato kapitola v něco „zvrhla“.
  • Dále knize podle recenzenta „nesluší“ mentorování o pravdě ve vědě. Jsem opačného názoru. Slova o tom, že „Věda je vědou jen tehdy, jestliže rovnocenně hodnotí veškerá zjištěná fakta“, a že se „k určitým problémům vyjadřují i ti, kteří se problematikou nezabývají a nechají se ovlivnit tím, co se dovědí z neověřených zpráv svých kolegů“, stále platí. Je povinností vědce rovnocenně hodnotit fakta. Tím by se měl řídit každý vědecký pracovník a neměl by to zpochybňovat ani recenzent.

    Zjednodušování vede ke sporům a toho bychom se měli vyvarovat zvláště ve vědě.

/redakčně kráceno/

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Václav Skuhravý

RNDr. Václav Skuhravý, CSc. (*1928) vystudoval zoologii na Příirodovědecké fakultě UK v Praze. V Entomologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích se zabývá zejména ekologií hmyzu (bejlomorky) a lesnickou entomologií.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...