Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Staré legendy mají tuhý život

 |  5. 5. 2003
 |  Vesmír 82, 245, 2003/5

Roku 1923 nenadále zemřel lord Carnarvon (George Herbert) na následek růže (erysipelu), která se rozvinula v místě bodnutí moskytem. Financoval expedici archeologa Howarda Cartera do Údolí králů v Egyptě, při které byla odkryta Tutanchamonova hrobka, a sám se výzkumu zúčastnil. Tehdejší tisk spekuloval, že lordova smrt nebyla náhodná, ale že jej postihla kletba, která chrání hrobky egyptských faraonů.

Tato legenda sice nebyla nová – alespoň v anglické literatuře se vyskytla již r. 1869 v povídce spisovatelky Louisy M. Alcottové Lost in a Pyramid: the Mummy Curse – noviny ji živily s úmrtím nejen každého z účastníků expedice, ale i jejich psích miláčků. Když Alb Lythgoe, další z účastníků expedice, zemřel v nemocnici na mrtvici, ředitel Metropolitního muzea moderního umění v New Yorku se cítil povinen (v roce 1934) tuto legendu odmítnout. Nepomohlo ani zjištění, že Carterovy vzorky tkanin a vzduchu z hrobky jsou „absolutně sterilní“. Legenda o kletbě mumie přetrvávala jako další z urbánních mýtů.

Mark R. Nelson z Monashovy univerzity v Austrálii si dal tu práci a prostudoval deníky Howarda Cartera, a hlavně dohledal data narození i úmrtí těch lidí, kteří v letech 1923–1926 vstoupili do hrobky. Délku jejich života porovnával s délkou sedmi jiných Západoevropanů, kteří spolu s archeologickou expedicí navštívili Egypt, avšak do hrobky nevstoupili.

Zjistil (British Med. J. 325,1482–1484, 2002), že 24 mužů, kteří hrobku navštívili, se dožilo v průměru 70 let. To se příliš neliší od „kontrolní“ skupiny 7 účastníků expedice, kteří do hrobky nesestoupili, a tedy se na ně kletba nevztahovala. Nelson vynechal ze svého šetření ženy, protože u většiny z nich nebyl schopen dohledat data narození a úmrtí. (Pro zajímavost lady Evelyn Herbertová – jediná žena, která do hrobky vstoupila – přežila všechny muže z expedice, kteří do hrobky vstoupili také. Zemřela v roce 1980 ve věku 79 let.)

Přestože závěr Nelsonova šetření potvrdil jen to, co už dávno říkal Carter – „každý zdravý člověk by měl takové hlouposti s opovržením pustit z hlavy“ – diskuse na stránkách British Medical Journal svědčí o tom, že ani po 80 letech a navzdory všem argumentům není legenda zcela mrtvá.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...