Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Proč Čech necituje Čecha

(ad „Proč taky píšu do Vesmíru“, Vesmír 82, 64, 2003/2)
 |  3. 4. 2003
 |  Vesmír 82, 186, 2003/4

Čech Čecha necituje, dokud necitovaný zůstává Čechem. Překročí-li svým věhlasem či svými objevy hranice vymezené češtinou a českou kotlinou, pak Čech v anglické jazykové oblasti s pýchou hovoří o duchovním obru, který se zde vyslovuje Pérkindží (doma Purkyně), vojenští historici vzpomínají vojevůdce jménem Rédeki (doma Radecký) apod. Asi musíme začít konstatováním, že se český národní charakter bohužel vyvíjí a deformuje nežádoucím směrem (Češi za to samozřejmě nemohou, mohou za to staleté poroby, cizí okupace a jiné vlivy označované co „vis maior“).

Dovolím si uvést jeden příklad: Ještě před 100 lety profesor psychiatrie Karel Kuffner běžně používal termín „souslasť“ pro pocit radosti z úspěchu druhého. Tento výraz od těch dob z naší mateřštiny vymizel, neb se ukázal být bezpředmětným. Čech při úspěchu druhého pociťuje závist a ne souslasť. Otázka necitování Čechů, pokud by bývali psali jinak než německy, se před řadou desetiletí ovšem pohybovala v jiné poloze. Naši prapradědové v dobách, kdy vzdělanci uměli latinsky, situaci suše omlouvali rčením „Bohemica non leguntur“ (Bohemika nejsou čtena), což již i tenkrát byla pravda. Můžeme se ale otázat, zdali i nyní v nás dosud není inkorporována ona nežádoucí a sebeznehodnocující identita druhořadého postavení služebnické vrstvy, kterou do našeho podvědomí kdysi vnutila rakouská monarchie. Čech si v těchto poměrech neměl důvod příliš vážit sám sebe, a tedy ani svých českých vrstevníků. Nádherné podhoubí pro vzrůst plodnic typu „psychické identifikace s agresorem“, vznik špiclů, donašečů, fízlů, vývoj kultu vzájemného škodění a týrání. „Panebože, dej, ať ta koza sousedovi taky chcípne.“ Že je to i jinde? Mluvíme přece o tom, proč necituje Čech Čecha.

Bezruč syntetizoval obraz nádherného českého komplexu méněcennosti, který bych nazval „Bernard Žár-komplex“ – stud za vlastní identitu a jazyk. Prodere se na povrch u každého Čecha v prostředí cizího jazyka, zejména nemá-li dost peněz (samozřejmě existuje v jiné podobě i u nečechů).

Kdybychom ale chtěli analyzovat dynamizmus vzniku českých pocitů méněcennosti (a tedy i potřeby podvědomě pohrdat sebou samými a svými soukmenovci), můžeme použít teorii našeho geniálního krajana Sigmunda Freuda (jehož otec i s malým Freudem nakonec před českými věřiteli utekl do Rakouska). Freud vykonstruoval teorii oidipovské konstelace, lidově „oidipovského komplexu“. Dítě-syn vyvíjí erotickou touhu po své matce, ale je tu vlastní otec, který tomu stojí v cestě. Syn tedy otce současně miluje a nenávidí. Obává se, že by jej otec mohl za tyto krvesmilné touhy potrestat, „odmužštit“, vykastrovat. U syna vzniká „kastrační komplex“, spojený samozřejmě s pocitem méněcennosti apod. (Kastrační pocity se konečně projeví u každého muže v situaci jakéhokoli selhání, při němž má pocit, že „přestal být mužem“. Vzájemná kastrace byla běžná coby projev nepřízně a nelásky mezi Přemyslovci před 1000 lety.) 1)

A nyní pozor! Celý český národ byl vůči „zlému habsburskému domu v čele s otcovskou postavou císaře, jenž neměl důvod Čechy milovat“, v postavení nedospělého syna, kterého otec-císař, vlastnící „matku-Čechii“, mohl trestat za touhu po matce (viz sokolské písně ...Vlast máti až nás zavolá, co věrné syny své...). Takže zde máme oidipovský komplex rozšířený na soužití „panského národa s porobeným národem nesvéprávným“. A máme kořeny příčiny vzniku českého národního obrození apod.

Odsouzeníhodný stud za své češství – český kastrační komplex – se táhne jako červená nit dějinami našich posledních několika set let. Kdo zodpoví, proč rektor vídeňské univerzity a nejslavnější patologický anatom své doby (jejž rádi citujeme) Carl von Rokitanski (původně Karel Rokytanský) odmítl, ač o to co nejzdvořileji požádán, napsat úvodní článek do nově založeného Časopisu lékařů českých?

Čeští lékaři slavných jmen se stali příkladnými Rakušany a založili Mladší lékařskou vídeňskou univerzitní školu. Tehdy neexistovala žádná cesta, která by vedla ven z pocitu české méněcennosti.2) A existuje nyní? Jistěže ano. S. Komárek navrhuje – dokonce na stránkách Vesmíru – abychom češtinu ponechali básníkům či literátům a články v odborných časopisech publikovali anglicky.

Končím a rozhaluji svou košili v očekávání šípů kritiky.

Poznámky

1) Původní Freudova verze mluví o „kastraci“ ve smyslu ztráty penisu, nikoli varlat, ale do detailů zde nelze zacházet.
2) Pokud jedinec nevolil cestu „austrizace“, a to zejména jazykově.

Ke stažení

O autorovi

George O. Krizek

M.D. George O. Krizek (*1932) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. V r. 1968 získal titul Dr. med. na Rudolfově univerzitě ve Vídni. Působil na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu, D.C. Zabývá se mimo jiné psychiatrií a vztahem psychiatrie k historii.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné