Tlak času a prostoru v českém textu

Výběr jazykových prostředků je ovlivňován mnoha mimojazykovými okolnostmi. V žurnalistice, a do značné míry i v odborných článcích jsou mocnými faktory tlak času (chceme svůj námět publikovat co nejdříve, abychom si zajistili prvenství) a tlak prostoru (na vydobytou publikační plochu chceme napěchovat všechno, co víme). Být první je nejen věcí úspěchu, ale i věcí přežití na konkurenčním trhu (publikuj, nebo zhyň). V důsledku těchto tlaků dáváme přednost většímu množství slov a témat před jejich vnímatelností. Průvodním jevem snahy vpravit toho na vymezené stránky co nejvíc nutně musí být kondenzace textu (Naše řeč 85, 68, 2002/2). Ta se projevuje například užíváním příčestí místo větných konstrukcí (stoupající hladiny řek z tajícího sněhu na tocích pramenících v Tatrách), užíváním holého příjmení (prvním naším nobelistou byl Heyrovský), množstvím zkratek (tvorba ribozomu je proces směřující od FC přes DFC do GC), psaním číslovek cifrou místo slovem (zúčastnilo se 5 Čechů) či nevhodnou volbou nejkratších slov (lidé, co sem přišli). Vzrůstající převaha cizích slov nad českými (enhancer sekvence interaguje s transkriptozomem) má sice více příčin, ale zmíněné tlaky mezi nimi nechybějí (uspoří se místo, a hlavně práce s vymýšlením formulace). Odpovídá uvedený úzus očekávání většiny uživatelů češtiny?