Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Nadbytečná DNA – parazit, nebo partner?

 |  5. 3. 2003
 |  Vesmír 82, 177, 2003/3

Nadbytečná DNA (junk DNA) je takový „fantom opery“ molekulárního světa. Je záhadná, ale přitom ji objevíte všude, doslova na každém kroku, například tvoří skoro polovinu lidského genomu. Jde o dlouhatánské úseky DNA obsahující směsku různě dlouhých, mnohokrát se opakujících sekvencí. Většina badatelů se domnívá, že z hlediska celého genomu jde o nefunkční odpad vzniklý namnožením parazitických autonomních úseků DNA.

Nová studie badatelů z Michiganské lékařské fakulty a z Louisianské státní univerzity naznačuje, že přinejmenším úseky nadbytečné DNA nazývané elementy LINE-1 (L1) zaslouží více pozornosti. Při pokusech s buňkami vaječníku křečků se ukázalo, že některé lidské L1 mohou přeskočit do chromozomu s přerušenými vlákny DNA a začlenit se přímo do poškozeného místa, a tím je chromozom „opraven“.

Mobilní elementy L1 představují zhruba 17 procent lidské DNA, dosud se však o nich ví velmi málo. Převažoval názor, že jde o vnitrobuněčné parazity DNA – pozůstatek naší evoluční minulosti, který pro lidské buňky není užitečný. Zůstaly tyto elementy v naší DNA jen proto, že se jich nedokážeme zbavit, anebo přece jen mají nějakou funkci?

L1 se množí reverzní transkripcí, přičemž se přepisem jejich DNA do RNA, a potom opět do DNA vytvářejí jejich kopie, které se začleňují na další místa v genomu. Za normálních okolností využívají enzym endonukleázu, jejíž pomocí rozštípnou DNA a vytvoří si tak místo, kam se mohou začlenit. Druhou možností je, že k začlenění do genomu využijí místo s poškozenou DNA, přičemž tuto DNA spojí, a tím vlastně chromozom „opraví“. Buňka, která by byla jinak odsouzena k smrti, je zachráněna. Není však jasné, zda buňka tento proces cíleně využívá při opravě poškozených chromozomů, nebo zda se prostě L1 „sobecky“ vmezeří do snadno dostupného místa a bezděčná záchrana chromozomů je pouze náhodným důsledkem.

Zmíněné elementy jsou zajímavé i z jiné stránky. Nelze vyloučit, že tím, jak při svých „skocích“ po genomu občas kromě své vlastní sekvence přenášely i úseky funkčních genů, zvyšovaly postupně diverzitu genů v lidském genomu – a vzhledem k své starobylosti tak hrály důležitou roli v evoluci. (Nature Genetics 31, 2, 126–127, 159–165)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...