Nevtíravý půvab přetvářky a odstrašení

Článek Stanislava Komárka „o mimikrách“ potěší efektními obrázky i upozorněním na podivný fenomén – všichni o něm víme, že existuje, vždyť o něm pojednává každá učebnice evoluční biologie i ekologie, a je tedy dobré si uvědomit, že o něm nevíme o moc víc, než že existuje. Přesto mám jednu námitku, k níž je mi spíše záminkou Komárkova věta Trochu potíž tu dělá […] excesivní krypse […], neboť […] Většina ostatních kryptiků je dobře živa jen s krypsí „hrubou“ (s. 500). Podobné věty totiž člověk čte – i u Komárka – bez ustání, ačkoliv nemají vůbec žádný smysl, pokud „ostatními kryptiky“ nemíníme příslušníky téhož druhu, což jistě obvykle nemíníme. Přírodní výběr – ta jediná síla, která nám vůbec umožňuje nějak rozumně odpovídat na dotazy po smyslu nějakých vlastností organizmů (jak patrno z faktu, že např. skály, které přírodním výběrem nevznikají, nemají žádná smysluplná vysvětlení cíle svých tvarů) – totiž pracuje skoro výhradně uvnitř druhu. Je tedy absurdní klást otázky, zda je životu ve vodě lépe přizpůsoben delfín či vydra, protože delfín s vydrou nesoutěží o reprodukční úspěch, pouze si mohou navzájem tvořit „prostředí“, v němž se vnitrodruhová konkurence odehrává (kdyby třeba delfíni žrali vydry, budou v soutěži vítězit vydry schopné utéct delfínovi). Totéž platí i pro sexuální selekci: páv má dlouhý chvost, aby se líbil pávicím, a kdyby jej neměl, zanechal by méně potomků. Fakt, že samci koroptví nemají dlouhý chvost, je z hlediska vysvětlení vzhledu pávů zcela irelevantní – samice koroptví si také vybírají partnery, také tak činí podle nějakého kritéria, ale tímto kritériem prostě není paví chvost, ale něco jiného. Samec páva a samec koroptve nesoupeří o přízeň samice, a proto je zcela absurdní divit se, jak to že selekce vyprodukovala páva s dlouhými pery, když koroptev se úspěšně množí i bez nich. Komárkova věta o excesivní krypsi je tedy zcela srovnatelná s větou „Trochu potíž tu dělají ploutve delfínů, víme-li, že vydry jsou dobře živy, ač plavou tlapami.“

Kde se bere excesivní krypse, nemám ovšem nejmenší tušení.

Odpověď autora: S kolegou Zrzavým se na stránkách Vesmíru pošťuchujeme již léta. Proto mi to nedá ho (docenta zoologie) upozornit, že vydry neplavou tlapami, ale zcela převážně vlněním celého těla včetně ocasu, ze stran lehce zploštělého, a řečené tlapy mají mimo okamžiky změny směru přitisknuté k trupu (možno vidět jak v rybníčcích Budějovické pánve, tak v prosklené vitrině v pražské zoo). Je jistě pravda, že samci pávů a koroptví mají různé „cílové objekty“ svých chvostů – samičky příslušných druhů. Kryptici excesivní i „mírní“ však mají cílový objekt jeden – hmyzožravé ptáky, sotva disponující dvěma tak rozdílnými režimy zrakového rozpoznávání. Proto jsou, byť v jisté míře, takto „srovnáváni“ i mezidruhově.