Gesta Romanorum

Staročeská verze výše zmíněného souboru středověkých exempel (nově jako Příběhy římské, Odeon 1967) je neobyčejně pozoruhodným čtením. K nějaké anekdotě, skutečně či domněle tradované od antiky, je zde vždy připojen komentář, někdy delší než výchozí text, který vysvětluje „duchovní“ smysl celé historky ve vztahu ke křesťanství a jeho mravouce. Manipulačně-interpretační um vynikne třeba u příběhu č. XVII „O dřevě a ženě“ (nepatrně jej zde zkrátím a znovočeštím). Jeho zápletka je drsně cynická, nicméně dobře srozumitelná: Jeden soused si stěžuje druhému, že má na zahradě nešťastný strom, na němž se postupně oběsily všechny tři jeho manželky. Posluchač jej netěší obvyklým způsobem, ale naopak příhodu interpretuje jako šťastnou a vyžádá si pro sebe a další sousedy z toho stromu odnože, aby mohli mít v zahradě podobný a aby jejich ženy na něm mohly časem rovněž upevnit své smyčky, neboť „komuž ženy mrú a koni stojie, nelze jemu chudu býti“. Interpretace nepředpojatého čtenáře poněkud překvapí: Onen strom je Kristův kříž a ony tři ženy jsou lakomství, rozkoš a pýcha. Tomu, kdo činí pokání a zpověď, se samy oběsí na provazech almužen, postu i ctnosti a pokory. Pošetilý je onen soused, který pro ně pláče, zatímco druhý, dobrý křesťan, chce zasadit odnože tohoto stromu nejen ve vlastní zahradě, ale i v srdcích svých sousedů. Po takto nečekaném rozuzlení nelze nepomyslet na výklady (alespoň některé) soudobé sociobiologie či také některých psychoanalytických škol a želet, že jejich autoři exempla ze 14. století nečtou a snad o nich ani nevědí.