Archeologie šimpanzů

Na fakt, že i jiní primáti než my používají nástroje, jsme si již zvykli (viz rovněž Vesmír 79, 77, 2000/2). Proto by nás nemělo příliš překvapit, že své dětské krůčky učinil i nový archeologický obor – archeologie primátů (s trochou nadsázky nehumánní archeologie). Tým amerických a německých vědců studoval v oblasti Tai Forest přibližně 600 km západně od Abidjanu (hlavního města Pobřeží slonoviny) místo, kam si šimpanzi z okolí přinášejí kamenné nástroje, jimiž na vhodných kořenech stromů rozbíjejí různé ořechy.

Během studie bylo společně se 40 kg skořápek různých ořechů nalezeno 479 úlomků žuly, lateritu, živce a křemene (celkem asi 4 kg vzorků), které se šimpanzům z jejich nástrojů odštíply při práci. Podle pralesních archeologů některé úlomky vypadají jako ty, které lze najít na vykopávkách kultur hominidů s nejjednoduššími známými technologiemi ve východní Africe. Na podobnost mezi šimpanzími nástroji používanými k roztloukání ořechů a některými nástroji hominidů se poukazovalo už dříve, zmíněná studie je ovšem první, která se pokusila použít metody lidské archeologie v místě s kulturou jiného druhu primáta.

Autoři studie konstatovali, že archeologický výzkum pralesních ploch obývaných a využívaných šimpanzy je uskutečnitelný a mohl by být přínosný. Studium nástrojů používaných šimpanzy navíc může poskytnout řadu nových myšlenek a interpretací badatelům, kteří se zabývají vývojem nástrojů u našich předků. (Science 296, 5572, 1452–1455)