Voda na Marsu se neschovala pod povrch

Sdělovacími prostředky proletěla zpráva, že by červenavé zbarvení Marsu mohlo být způsobeno dopady meteoritů, nikoli chemickými procesy v dobách, kdy na Marsu byla spousta vody. Mars byl v poslední době vůbec středem pozornosti, velký zájem vyvolalo jeho největší přiblížení za posledních 60 000 let. Byl ostatně zajímavý i na pohled – pozdě večer zdobil jihovýchod naší oblohy.

Do diskuse o tom, kam zmizela voda z Marsu, přispěl Joshua Brandfield s kolegy z Arizonské státní univerzity v Tempe. Vyšel z toho, že Mars byl kdysi teplý a vlhký. Kam voda zmizela? Snad do jeho hlubin? Nové studium prachu na Marsově povrchu však ukázalo, že v hlubinách planety žádná utajená masa vody není.

Analýzy vycházejí z údajů americké sondy Mars Global Surveyor, jež krouží kolem planety od r. 1997. Tým pátral po uhličitanech, které by se měly utvářet jedině za přítomnosti vody. Ložiska uhličitanů na Zemi jsou svázána s dávnými mořskými dny například bílé útesy doverské byly vytvořeny uhličitanem vápenatým na dně moře.

Pro existenci vody prý svědčí složení meteoritů, o nichž se předpokládá, že k nám přiletěly z Marsu. Jestliže by v pánvích a roklích na Marsu byly nalezeny uhličitany, byl by to důkaz, že zde voda skutečně kdysi byla.

Jak se uhličitany na Marsu hledají? Je o nich známo, že absorbují určité frekvence infračerveného záření, a proto Brandfieldův tým pátral ve spektrech pořízených družicí Mars Global Surveyor. Nyní mají Američané o přítomnosti uhličitanů svědectví. Podle jejich výsledků jsou 23 % půdy na Marsu pokryta lehkým popraškem, který je tvořen uhličitanem hořečnatým, magnezitem. Z toho vyplývá, že voda z Marsu nejspíš unikla do atmosféry nebo zmrzla v led, ale neskrývá se v podzemí v podobě obrovských jezer. Zvažovala se také otázka, zda nám magnezitový poprašek neznemožňuje vidět vlastní podobu Marsova povrchu, ale podle většiny odborníků se toho nemusíme obávat.

Ivo Budil