Multilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 Chemie

Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Voda na Marsu se neschovala pod povrch

 |  6. 10. 2003
 |  Vesmír 82, 546, 2003/10

Sdělovacími prostředky proletěla zpráva, že by červenavé zbarvení Marsu mohlo být způsobeno dopady meteoritů, nikoli chemickými procesy v dobách, kdy na Marsu byla spousta vody. Mars byl v poslední době vůbec středem pozornosti, velký zájem vyvolalo jeho největší přiblížení za posledních 60 000 let. Byl ostatně zajímavý i na pohled – pozdě večer zdobil jihovýchod naší oblohy.

Do diskuse o tom, kam zmizela voda z Marsu, přispěl Joshua Brandfield s kolegy z Arizonské státní univerzity v Tempe. Vyšel z toho, že Mars byl kdysi teplý a vlhký. Kam voda zmizela? Snad do jeho hlubin? Nové studium prachu na Marsově povrchu však ukázalo, že v hlubinách planety žádná utajená masa vody není.

Analýzy vycházejí z údajů americké sondy Mars Global Surveyor, jež krouží kolem planety od r. 1997. Tým pátral po uhličitanech, které by se měly utvářet jedině za přítomnosti vody. Ložiska uhličitanů na Zemi jsou svázána s dávnými mořskými dny například bílé útesy doverské byly vytvořeny uhličitanem vápenatým na dně moře.

Pro existenci vody prý svědčí složení meteoritů, o nichž se předpokládá, že k nám přiletěly z Marsu. Jestliže by v pánvích a roklích na Marsu byly nalezeny uhličitany, byl by to důkaz, že zde voda skutečně kdysi byla.

Jak se uhličitany na Marsu hledají? Je o nich známo, že absorbují určité frekvence infračerveného záření, a proto Brandfieldův tým pátral ve spektrech pořízených družicí Mars Global Surveyor. Nyní mají Američané o přítomnosti uhličitanů svědectví. Podle jejich výsledků jsou 23 % půdy na Marsu pokryta lehkým popraškem, který je tvořen uhličitanem hořečnatým, magnezitem. Z toho vyplývá, že voda z Marsu nejspíš unikla do atmosféry nebo zmrzla v led, ale neskrývá se v podzemí v podobě obrovských jezer. Zvažovala se také otázka, zda nám magnezitový poprašek neznemožňuje vidět vlastní podobu Marsova povrchu, ale podle většiny odborníků se toho nemusíme obávat.

Ivo Budil

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...