Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Přírodní, přirozené a umělé

 |  5. 9. 2002
 |  Vesmír 81, 538, 2002/9

Čeština dokáže na rozdíl od mnoha jiných jazyků jemně rozlišovat mezi přírodnímpřirozeným a každý rodilý mluvčí umí tato slova přirozeně (ne přírodně) používat. Cizí jazyky, které mají ve svém přirozeném (ne přírodním) jazyku pro to jen jedno slovo, třeba natural nebo naturel, s tím musí mít potíže; němčina si vypomohla složeninami. Obě tato česká slova znamenají původně to, co se při-rodilo, co při-rostlo, přírůstek. Pokud nějaký přirozený jazyk (tj. jazyk, do nějž jsme se přirodili, vrodili, narodili) má potřebu dvou takových slov, lze očekávat, že jimi chce vyjadřovat něco podstatně odlišného. Zdá se, že jedním kritériem, rozlišujícím obě slova, by mohlo být toto: to, co je přírodní, by se přirodilo, i kdybychom tady my lidé nebyli; přirozené naproti tomu je to, co se nějak přirodilo spolu s námi,  aspoň částečně naším přičiněním. Proto také je to, co je přirozené, kulturně podmíněné.

Tak např. chovat se přirozeně znamená v různých kulturách něco jiného a má to být v souladu s přirozenými pravidly a zákony společnosti. Když se někdo začne chovat přírodně, je lépe se z jeho dosahu odklidit. Hovoříme přirozeně o přírodních zákonech v přesvědčení, že ty tady už byly dříve, než jsme se přirodili my lidé. Naproti tomu používáme spojení přirozené zákony v přirozeném právu, které naštěstí není právem přírodním. V tomto smyslu se novější označení „přírodní vědy“ moc nepovedlo, staré „přírodověda“ je dokonalé. Zajímavé se také zdá být označení „přirozená čísla“, tj. čísla 1, 2, 3, … Historikové matematiky nacházejí původ tohoto označení v aritmetice Níkomacha z Gerasy (1. stol. po Kr.), kde se píše něco o „přirozené řadě“. Tuto aritmetiku přeložil v 6. století Boethius do latiny a tam poprvé použil termín „přirozená čísla“. Do běžného používání to pak zavedl d’Alembert a čeština to převzala zřejmě přes němčinu. Oba jazyky říkají shodně, že to nejsou čísla „přírodní“, tj. od přírody samé, ale že vznikají přirůstáním, přirozováním v přirozené řadě. Reálná čísla se naproti tomu zdají být čísly přírodními, od přírody; proto jsou „skutečná“. Kdysi jsem přeložil velice hezkou knihu britského matematika Iana Stewarta (viz Vesmír 76, 106, 1997/2), která se jmenuje Nature’s Numbers, jako Čísla přírody; teď bych si možná pohrál s jiným překladem názvu: Přírodní čísla.

Rozdíl obou slov je také patrný ve spojení s příponami: čeština nepoužívá slovo „nadpřírodní“, nýbrž „nadpřirozený“ (všichni přírodovědci budou souhlasit s tím, že je to něco, co se snad vymyká přirozenosti, nikoli však přírodě), řídké výskyty bude mít asi i slovo „nepřírodní“, zatímco „nepřirozený“ je zcela běžné.

Jazyk se pokládá za znakový systém, jehož znaky-slova označují v přirozeném jazyce přirozeně, stěží však „přírodně“. Lze vůbec hovořit o „přírodních“ znacích? A co bychom jimi měli rozumět? Snad by to mohly být stimuly v behavioristickém smyslu. Stimuly však nejsou znaky (nic neoznačují), stimuly vyvolávají reakci. Celý jazyk se v behaviorizmu vykládá jako rafinovaný systém (složitě podmíněných) stimulů; s takovým pojetím jsou ale jen potíže, protože se stěží dostane za jednoduché „příležitostné“ věty.

Přirozené je někde na cestě od přírodního k umělému; umělé není „nepřírodní“ (to by muselo porušit zákony přírody), je svým způsobem nepřirozeně (protože uměle, s využitím umu) přirozené. Tato cesta od přírodního přes přirozené k umělému je ovšem spojitá; je to „cesta“ zvláštní, protože není lineární, nýbrž mnohorozměrná, je to výsledek pohybu lidské činnosti v mnohorozměrné krajině skutečnosti.

Jiří Votruba na svých obrazech takové mnohorozměrné a mnohovýznamové znaky používá. Jsou jeho způsobem sdělování jiným i sdílení s nimi našeho světa. Myslím si však, že každý pokus klasifikovat je jako znaky přírodní, přirozené a umělé musí sám být umělý.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné