Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Kde hledat logiku

 |  1. 3. 2002
 |  Vesmír 81, 123, 2002/3

Ze sedmi svobodných umění (artes liberales), která byla povinným úvodem ke vzdělání na středověkých univerzitách, tři tvořila nezbytný základ: gramatika, rétorika a logika. 1) Dnes se u nás gramatika stáhla na nižší stupně škol do výuky jazyka českého (namísto latinského), předmětu, který dle mého pozorování na studentech znatelných stop nezanechává. Rétorika se vytratila zcela – k utrpení těch, kdo sledují verbální výkony politiků, hlasatelů, moderátorů a vzdělanců. A co logika?

Byla by to zajímavá pouliční anketa, zeptat se: „Co je logika?“ Řekl bych, že typická odpověď by mohla být: „Logiku má to, co se mi nezdá divné.“ Nahlédl jsem do korpusu českého jazyka 2) a podivil se, jak mnoho může být logik. Logika věci, logika události, logika činu, logika moci, logika dějin, logika touhy, dokonce logika šibenice. Logika je něco, co lze vlastnit („To má logiku“), co může být v něčem („Jaká je v tom vašem strachu logika?“), co může být někde („Kde je tu logika?“). Logika je však také věda a na univerzitách se učí zpravidla ve dvou podobách, podle toho, zda je to pro studenty filozofie nebo matematiky a zda ji učí filozof nebo matematik.

Onehdy jsem v antikvariátu objevil Logiku od Šimona Gelenia Sušického z konce 16. století. 3) Připomnělo mi to, že mám na stole k recenzi velkou knihu, Klasickou matematickou logiku od Antonína Sochora z roku 2001 (tu recenzi najdete v tomto čísle, Vesmír 81, 171, 2002/3). Rozdíl 400 let, ale obě české, obě na univerzitní úrovni, zdalipak lze něco vytěžit z jejich srovnání?

„Čím tehdy to slunce našeho rozumu jest světlejší a vznešenější nežli tohoto neohebného těla břemeno, tím logické umění bude nad jiné bystřejší a jadrnější,“ píše Gelenius, a tak může Sochor zahájit větou: „Většina příslušníků druhu homo sapiens si váží rozumu.“ V obou případech k rozumu patří péče o správnost našeho myšlení. Slovo má logika. Ta musí především jasně odlišovat pravdivost východisek či závěrů od správnosti vlastního uvažování. Z jednoho tvrzení můžeme správně vyvodit jiné tvrzení nezávisle na tom, zda prvé tvrzení bylo pravdivé či nepravdivé, či zda vůbec o nějaké pravdivosti mělo smysl mluvit. A protože i z pravdivého tvrzení lze nesprávně vyvodit, co se nám zachce, je třeba si dávat pozor.

Logika, též zvaná dialektika, měla v Geleniově době tři směry, jeden pokračoval ve scholastické reinterpretaci Aristotela, druhý se snažil vrátit k původní aristotelské logice, třetí byl odbojný i vůči té. Všechny tři směry jsme měli v Praze, první na jezuitské akademii, druhý byl reprezentován první tištěnou učebnicí logiky českého původu (od Petra Kodicilla z r. 1589) a třetí byl zastoupen knihou Geleniovou, kterou mám v ruce. Jsou v ní rozlišeny „dvě stránky logického umění“; prvá se týká výroků (zvaných „úkazy“), které jsou pečlivě tříděny do množství typů, například dle toho, jak vyjadřují (a na čem zakládají) nějakou vlastnost určité věci. Druhou stránkou jsou pak úsudky (zvané „složení“; v nich „skládají se úkazové k rozsuzování“) a ty jsou rovněž podrobně tříděny. Čtení to není nudné, ke každému typu „úkazu“ a „složení“ je uveden nejprve správný, pak chybný příklad, vždy s náležitým rozborem. Po chvíli čtení si zvykneme na starou češtinu i na starou logiku.

Je zajímavé si všimnout postojů k pravdivosti. U Gelenia není pravdivost výchozích výroků tématem, je totiž – aspoň se tak z jeho příkladů zdá – samozřejmá, a to především u výroků z bible, ale i u jiných jistot (jako že člověk není zvíře a zvíře není kámen). Nepravdy jsou pak už jen důsledky vadných výpovědí a jejich chybného skládání (jako: Člověk má voči. Beran není člověkem. Tehdy beran nemá vočí.). Dnešní matematická logika pravdivost samotných předpokladů (axiomů) relativizuje tím, že se zajímá jen o existenci nebo neexistenci takových formálních světů, v nichž pravdivé jsou. V matematice věc banální, ale nedivme se, že neznalým se takováto věda může jevit poněkud ezoterická.

Pro každodenní život bychom měli znát logiku, která je spíše uměním než vědou. Kdo ji má v krvi (jak se nevědecky říká), je schopen správně myslet a správně mluvit. Nejde jen o vyvozování závěrů, ale též o to, abychom si vůbec navzájem rozuměli. Právě v tom by pomohla i ta tradiční logika – popřípadě její novější odnož, logická sémantika jazyka. Měla by patřit k povinnému celoživotnímu vzdělávání nás všech.

Lépe bychom se pak orientovali v dnešním světě veřejných urážek, narážek, bonmotů, úskoků, vtipů a nevtipů. Poznali bychom, že logicky – nikoliv však emočně – říká třeba věta „Nemohu jednoznačně vyloučit, že máte v kapse knedlík“ něco dost jiného než „Máte v kapse knedlík“.

Poznámky

1) Zvané trivium. Zbývající čtyři zvány quadrivium: aritmetika, hudba, geometrie, astronomie.
2) Blíže viz ucnk.ff.cuni.cz/.
3) Z původního rukopisu ji v roce 1926 vydal Čestmír Stehlík v Čs. akademii věd a umění, s obšírným předesláním od J. Krále: „České logiky humanistické“.

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes uzamčeno

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...