Ad Genocida a lidská přirozenost

Článek J. Zrzavého mě nerozhořčil ani nepohoršil a považuji jej za objevný a pronikavý. Nicméně jeho závěrečný odstavec [Řečeno jasně a bez příkras – prosazovat altruizmus na úkor individuálního sobectví či bojovat proti korupci (neboli recipročnímu altruizmu, který jediný je schopen spolehlivě narušovat skupinové vazby) znamená preferovat etiku genocidy před etikou vraždění] mi připadá jako pěkný příklad toho, čemu Popper říkal „orakulární filozofie“ – důkazem pravdivosti výroku je už to, že jej Mistr pronesl. Především máme přijmout jako samozřejmost ztotožnění recipročního altruizmu s korupcí. Mně to samozřejmé nepřipadá. Dejme tomu, že doučuji fyziku dítě svého kolegy botanika, který mi radí s pěstováním rostlinek v květináčích. To je nepochybně reciproční altruizmus, je to však korupce?

Za výrokem dále tuším dvě nevyslovené teze: 1) Jakákoliv forma altruizmu či boje proti korupci omezuje vraždění. 2) Je v povaze člověka zabíjet své bližní a má na vybranou pouze mezi vražděním a genocidou.

Žádný argument na podporu první teze jsem v článku nenašel. Mám o její platnosti empirické pochybnosti. Dám-li žebrákovi almužnu a doporučuji, aby to udělali i jiní, omezuji snad možnost, že by pro peníze někoho zavraždil, co však podpořím-li almužnou kulturní časopis? Jak omezuji etiku vraždění (a preferuji tudíž etiku genocidy) tím, že nesdělím za úplatu uchazečům o studium otázky testů a odsuzuji lidi, kteří tak činí?

Co se týče druhé teze, článek přesvědčivě ukazuje, že genocida je něco jiného než vražda. Zároveň však z něj vidíme, že vztah mezi nimi není komplementární. V koncentračních táborech bylo samotnými nacisty odhaleno několik tisíc vražd – to by se sotva stalo v nynějších německých vězeních. V genocidě se už nějaká ta „obyčejná“ vražda či jiný zločin schová a dává se tak příležitost i těm našim bližním, kterým pro jejich páchání v negenocidní společnosti chybějí jisté osobní vlastnosti. Těmto lidem genocidní duch vyhovuje, a jeho hlasatelé zpravidla počítají s jejich podporou, i když to nepřiznají ani sami sobě. Řekl bych (a myslím, že to analýze Zrzavého nijak neodporuje), že v genocidních údobích je individuální i „mafiánská“ zločinnost omezována hlavně tam, kde v ní držitelé moci tuší jakousi nekalou konkurenci. Myslím, že sotva někdy existovala genocida jen v čistě ideové podobě potřeby vyhladit „cizí“, do které by se nemísily žádné osobní a hmotné motivy, jež by se v jiných situacích projevily (nebo taky pro nedostatek odvahy a příležitosti neprojevily) obyčejným vražděním.

Na druhé straně nevidím žádný logický ani věcný rozpor mezi snahou omezit jak vraždění, tak genocidu – obojí vyplývá z přikázání Nezabiješ.