Přežití nejlínějšího

Evoluce organizmů je neopakovatelná, má unikátní historii a zároveň probíhá na geologické časové škále. Proto (mimo jiné) nelze ověřovat vznik a průběh konkrétních evolučních událostí přímými experimenty. Tuhle potíž vědci musí obcházet a jednou ze zajímavých možností jsou počítačové simulace. S rozvojem nových hardwarových a softwarových technologií se pole působnosti počítačových expertů spolupracujících s evolučními biology neustále rozšiřuje. Čím dál tím rafinovanější programy přivádějí k životu virtuální organizmy, které pak lze „trápit“ ve virtuálním prostředí a sledovat jejich virtuální evoluci.

Tento přístup se nedávno osvědčil týmu vědců z Michiganské státní univerzity a z Kalifornské techniky, kteří pomocí software AVIDA modelovali evoluční soutěž populací digitálních organizmů schopných nepohlavního množení s rozdílnou rychlostí mutací. Výsledky potvrdily předpoklad, že existuje snaha o kompromis mezi rychlejší produkcí potomstva a snižováním nepříznivých dopadů mutací. V situaci, kdy jsou rychlosti mutací obecně vysoké, je pro organizmy výhodné množit se o něco pomaleji, pokud se tím jejich potomstvo vyhne nebezpečnému poškození.

Autoři studie zábavným způsobem parafrázují nešťastnou a notoricky zneužívanou Darwinovu formulaci „survival of the fittest“ jako „survival of the flattest“. Jde o to, že v prostředí s všeobecně vysokou rychlostí mutací byly úspěšnější digitální organizmy s nižší rychlostí množení, ale s větší odolností proti nepříznivému vlivu mutací. Protože se tyto organizmy objevovaly v „plošších“ (flatter) oblastech vynášených parametrů evoluční zdatnosti „fitness“ a protože „flat“ znamená i „pomalý“ nebo „nudný“, lze jazykovou hříčku autorů přeložit jako evoluční model nikoli „přežití nejzdatnějšího“, ale „přežití nejlínějšího“. (Nature 412, 331–333, 2001)