Jak kolísají ptačí populace

Na časovou proměnu početnosti ptačích populací má vliv řada faktorů, které lze rozdělit na stochastické (hlavně vliv prostředí) a deterministické (vycházejí z vlastní populační dynamiky). O druzích, jejichž populace podléhají velkým meziročním výkyvům (krátkověcí ptáci, např. sýkora koňadra nebo skorec vodní), lze říci, že čím více je na hnízdišti starousedlíků, tím více tam zavítá nováčků. Znamená to, že prostředí ještě není jedinci tohoto druhu nasyceno a jeho populace je již na začátku svého růstu regulována stochastickými faktory. Proto také populace takových druhů tak silně kolísají.

Naproti tomu druhy se stabilními populacemi v čase (déle žijící ptáci, např. krahujec obecný nebo chaluha antarktická) jsou charakterizovány opačně. Čím více je na lokalitě těch, kteří tam byli již loni, tím méně nováčků se tam může usadit letos. Nezbývá jim než čekat, až se obsazená teritoria uvolní. Druh v daném území okupuje již všechna dostupná hnízdiště, dosáhl tam maximální možné početnosti. Jeho početnost je tedy daleko více regulována samotnou populační hustotou než náhodnými výkyvy prostředí. (Science 295, 2070–2073, 2002)