Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Staré kosti a nová velryba

 |  5. 10. 2002
 |  Vesmír 81, 596, 2002/10

V sedmdesátých letech minulého století byly na mořském břehu blízko kalifornského San Diega postupně nalezeny čtyři uhynulé exempláře středně velkých ozubených kytovců z čeledi vorvaňovcovitých (Ziphiidae). Poslední číslo časopisu Marine Mammal Science (18, 577–608, 2002) přineslo zajímavou informaci o tom, že v nich byl dnes, po více než dvaceti letech, rozpoznán nový druh. V odborných kruzích způsobila tato zpráva značný rozruch, vždyť nové druhy velryb nejsou popisovány každý den.

Na základě morfologie byla zmíněná zvířata předběžně zařazena k druhu Mesoplodon hectori. Pro rod Mesoplodon je typický pár zvětšených zubů ve spodní čelisti samců, který je používán při vzájemných soubojích, jak je také patrné z četných jizev na kůži starších kusů. Jako potrava jim slouží především pelagičtí hlavonožci.

Tohoto problému se ujala Merel Delboutová, která provedla genetickou analýzu mitochondriální DNA získané ze vzorků uložených v muzeu. Výsledek práce byl překvapující – ukázalo se, že jedinci z Kalifornie jsou druhu Mesoplodon hectori geneticky velmi vzdáleni. Byli proto klasifikováni jako nový druh, který byl nazván M. perrini (na počest Williama F. Perrina, současného odborníka na mořské savce).

Většina z 85 současných druhů kytovců byla popsána na základě vzorků získaných během rozmachu mořeplavectví a velrybářství v 18. a 19. století. Nové druhy objevené ve 20. století spadaly hlavně do kategorie hlubinných a skrytě žijících organizmů, často s nízkými populačními hustotami – a bylo mezi nimi také 8 z 20 známých druhů vorvaňovců. Přesto je objev nového druhu tak velkého zvířete v novém tisíciletí mimořádnou událostí, která mimo jiné naznačuje, jak málo toho víme o hlubokomořských tvorech. (Nature 417, 801, 2002)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Hulva

Doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D., (*1975) vystudoval molekulární biologii (Mgr.) a zoologii (Ph.D.) na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na katedře zoologie PřF UK a katedře biologie a ekologie PřF Ostravské univerzity se zabývá zejména evoluční genetikou, biogeografií a ochranou savců.
Hulva Pavel

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...