Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025

Aktuální číslo:

2025/10

Téma měsíce:

(Ne)pozornost

Obálka čísla

Staré kosti a nová velryba

 |  5. 10. 2002
 |  Vesmír 81, 596, 2002/10

V sedmdesátých letech minulého století byly na mořském břehu blízko kalifornského San Diega postupně nalezeny čtyři uhynulé exempláře středně velkých ozubených kytovců z čeledi vorvaňovcovitých (Ziphiidae). Poslední číslo časopisu Marine Mammal Science (18, 577–608, 2002) přineslo zajímavou informaci o tom, že v nich byl dnes, po více než dvaceti letech, rozpoznán nový druh. V odborných kruzích způsobila tato zpráva značný rozruch, vždyť nové druhy velryb nejsou popisovány každý den.

Na základě morfologie byla zmíněná zvířata předběžně zařazena k druhu Mesoplodon hectori. Pro rod Mesoplodon je typický pár zvětšených zubů ve spodní čelisti samců, který je používán při vzájemných soubojích, jak je také patrné z četných jizev na kůži starších kusů. Jako potrava jim slouží především pelagičtí hlavonožci.

Tohoto problému se ujala Merel Delboutová, která provedla genetickou analýzu mitochondriální DNA získané ze vzorků uložených v muzeu. Výsledek práce byl překvapující – ukázalo se, že jedinci z Kalifornie jsou druhu Mesoplodon hectori geneticky velmi vzdáleni. Byli proto klasifikováni jako nový druh, který byl nazván M. perrini (na počest Williama F. Perrina, současného odborníka na mořské savce).

Většina z 85 současných druhů kytovců byla popsána na základě vzorků získaných během rozmachu mořeplavectví a velrybářství v 18. a 19. století. Nové druhy objevené ve 20. století spadaly hlavně do kategorie hlubinných a skrytě žijících organizmů, často s nízkými populačními hustotami – a bylo mezi nimi také 8 z 20 známých druhů vorvaňovců. Přesto je objev nového druhu tak velkého zvířete v novém tisíciletí mimořádnou událostí, která mimo jiné naznačuje, jak málo toho víme o hlubokomořských tvorech. (Nature 417, 801, 2002)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Hulva

Doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D., (*1975) vystudoval molekulární biologii (Mgr.) a zoologii (Ph.D.) na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na katedře zoologie PřF UK a katedře biologie a ekologie PřF Ostravské univerzity se zabývá zejména evoluční genetikou, biogeografií a ochranou savců.
Hulva Pavel

Doporučujeme

Zadání testu z titulní strany

Zadání testu z titulní strany

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Na titulní straně říjnového Vesmíru jsme otiskli Bourdonův test setrvalé pozornosti, známý také jako Bourdonův-Wiersmův test. Jde o tradiční...
Vypravěč velkých příběhů

Vypravěč velkých příběhů

Ondřej Vrtiška  |  29. 9. 2025
Je Jan Černý spíše imunolog, nebo buněčný biolog? Sám o sobě raději mluví obecněji jako o přírodovědci, do menších škatulek se nevejde. Stejně...
Když dva vidí totéž, není to vždy totéž

Když dva vidí totéž, není to vždy totéž uzamčeno

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Slavný citát, připisovaný polskému básníkovi Stanislawu Jerzy Lecovi a zhudebněný Ivo Jahelkou, říká, že seno voní jinak koním a jinak...