Jak se stát nobelistou
S potlačovaným sebezapřením přiznávám, že se mi v posledních letech konečně částečně dostává jistého uznání. Řada různých institucí se na mne obrátila s nabídkou, abych se stal jejich členem, přijal zařazení mezi dvoutisícovku nejvýznačnějších světových vědců, stal se mužem roku a konečně mi bylo nabídnuto, abych se stal nobelistou. Se zadostiučiněním konstatuji, že mezi prvními, kdo mne oslovil, byla Newyorská akademie věd a měla též nejnižší požadavky. Některé instituce nabízely kromě členství i vystavení patřičně zdobného diplomu, a vysoká cena jiných by byla dokonce vyvážena udělením medaile. Bohužel žádná nebyla spojena s udělením nějaké ceny nebo odměny.
Konečně vždyť i šlechtické tituly, jak se dočteme v historických dokumentech, se kdysi také kupovaly – a proč bychom si uznání neměli nějakým způsobem zasloužit, třeba úlitbou. I odpuštění hříchů bylo možné dosáhnout odměněním církevního zprostředkovatele. Ani převoz na onen svět nebýval zdarma a musel být vyvážen patřičným obolusem. Jak je vidět, podnikání nezná hranic a vstupuje i do těch oblastí vědy, které jeho méně etických forem bývaly ušetřeny. Ostatně když tak nad těmi nabídkami přemýšlím, koupě iluzí o vlastní důležitosti není zas tak neužitečná investice. A až si ze svého platu nějaký dolar ušetřím, třeba si tu medaili i koupím.
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [1,37 MB]