JMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTop

Aktuální číslo:

2023/11

Téma měsíce:

Zapomínání

Obálka čísla

Jak se stát nobelistou

(nebo alespoň členem Newyorské akademie věd)
 |  1. 1. 2002
 |  Vesmír 81, 24, 2002/1

S potlačovaným sebezapřením přiznávám, že se mi v posledních letech konečně částečně dostává jistého uznání. Řada různých institucí se na mne obrátila s nabídkou, abych se stal jejich členem, přijal zařazení mezi dvoutisícovku nejvýznačnějších světových vědců, stal se mužem roku a konečně mi bylo nabídnuto, abych se stal nobelistou. Se zadostiučiněním konstatuji, že mezi prvními, kdo mne oslovil, byla Newyorská akademie věd a měla též nejnižší požadavky. Některé instituce nabízely kromě členství i vystavení patřičně zdobného diplomu, a vysoká cena jiných by byla dokonce vyvážena udělením medaile. Bohužel žádná nebyla spojena s udělením nějaké ceny nebo odměny.

Konečně vždyť i šlechtické tituly, jak se dočteme v historických dokumentech, se kdysi také kupovaly – a proč bychom si uznání neměli nějakým způsobem zasloužit, třeba úlitbou. I odpuštění hříchů bylo možné dosáhnout odměněním církevního zprostředkovatele. Ani převoz na onen svět nebýval zdarma a musel být vyvážen patřičným obolusem. Jak je vidět, podnikání nezná hranic a vstupuje i do těch oblastí vědy, které jeho méně etických forem bývaly ušetřeny. Ostatně když tak nad těmi nabídkami přemýšlím, koupě iluzí o vlastní důležitosti není zas tak neužitečná investice. A až si ze svého platu nějaký dolar ušetřím, třeba si tu medaili i koupím.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Radim Brdička

Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., (*1933) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a po dvouletém období, kdy se věnoval medicíně, pracoval 29 let v Ústavu lékařské biologie a genetiky 1. lékařské fakulty v Praze. Vedle učitelských povinností se věnoval studiu laboratorních potkanů a posléze se začal zabývat i lidskou molekulární genetikou. V roce 1989 přešel do Ústavu hematologie a  krevní transfuze a Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v. v. i., odkud odešel v roce 2011 do důchodu. Nyní je na tzv. volné noze, s občasnou funkcí konzultanta firmy BIOGEN Praha, s. r. o., kterou kdysi pomáhal založit. Vedle krátkých pracovních pobytů v zahraničí pracoval dva roky v Římě v Istituto Superiore di Sanitá. Svou pozornost zaměřuje na proměnlivost lidského genomu. Je nositelem medaile J. E. Purkyně za celoživotní dílo.

Doporučujeme

Toto jsme my

Toto jsme my

Ondřej Vrtiška  |  30. 10. 2023
Z kolika buněk je tvořeno lidské tělo? A jaký je podíl jednotlivých buněčných typů? Odpovědět na tyto otázky není z řady důvodů snadné a jakákoli...
Jak si  pamatovat  10 000 fotek

Jak si pamatovat 10 000 fotek uzamčeno

Filip Děchtěrenko  |  30. 10. 2023
Ke schopnosti rozlišit pravdu od lži potřebujeme dobře fungující paměť. Podněty z okolního světa do ní ukládáme pro okamžité nebo pozdější...
Proč je  špatná paměť  dobrá

Proč je špatná paměť dobrá

Radkin Honzák  |  30. 10. 2023
Nedávno mi kamarádka poslala článek, v němž jakási profesorka s nádherným křestním jménem Lorraine (příjmení jsem zapomněl) vysvětluje zhoršené...