Výchova dospívajících hluchoslepých

U hluchoslepých může puberta probíhat se zpožděním, ale zato s bouřlivějšími reakcemi. Zdravý člověk poznává změny svého těla pohledem nebo si je uvědomuje v rozhovoru, hluchoslepí však mají postižený zrakový i sluchový analyzátor (viz Vesmír 78, 513, 1999/9). Fyzické změny vnímají pouze hmatem. Celkově mají mnohem méně podnětů zvenčí, a proto svému tělu věnují větší pozornost. Hluchoslepé dívky, dříve milé, mohou být v pubertě zpočátku neposlušné, později agresivní. Tlučou malé děti i dospělé, štípají, kousají. Během těchto fází se střídá nervozita, uzavřenost, přehnaný smích a pláč bez podnětu. Nervozita také může přejít v autoagresi a k afektivním reakcím ústícím v dušnost, křeče, sebepoškozování (tlučení hlavou do zdi, vytrhávání vlasů). Angličtí psychologové vypracovali program pro tlumení nepříznivých agresivních reakcí u dospívajících hluchoslepých. Nejdůležitější je však přístup k hluchoslepému dítěti, schopnost akceptovat výkyvy jeho chování a neznepokojit ho ráznou změnou postoje. V podstatě jsou tři možnosti: 1) přehlížení (bez reakce na útok), 2) zákaz, trest, plácnutí (dítě však musí vědět, proč bylo plácnuto, a způsob odpovědi nesmí chápat jako hru), 3) pohlazení jako reakce na agresivitu. Záleží na citlivosti každého vychovatele, jak dobře se mu podaří tyto tři možnosti kombinovat.