Ad Eutanazie – a proč jsem proti

[...] Pacient, který přemýšlí o dobrovolné smrti, potřebuje i malou reálnou perpsektivu, že pobyt v tomto slzavém údolí má ještě smysl. Že není sám. Že mu rozumíme a uděláme, co jen bude možné. Lékař na druhou stranu na sebe nemůže vzít životní kříž všech pacientů, s nimiž se kdy setkal.

Problém je někde jinde než v diskutované eutanazii či v asistovaných sebevraždách. Problém je v lidské samotě, která nás provází od kolébky ke hrobu.

V samotě zrození. V samotě dítěte, které ztratilo rodiče. V samotě matky, jež přežila své dítě. V samotě vozíčkáře, který ještě nedávno sportoval. V samotě nevyléčitelně nemocného. V samtoě stáří a sociální izolace. V samotě terminální fáze naší existence. /redakčně kráceno/