Jablka pěstovaná přírodními metodami jsou chutnější

John Reganold a jeho kolegové z Washingtonské státní univerzity pěstovali šest let na třech pokusných políčkách jablka zlatý delicius. Na jednom políčku používali běžný postup, na druhém „ekologický“ (přírodní) a na třetím zvolili metodu, při níž se kombinuje obojí (Nature 410, 926–930, 2001). Potom sledovali ekonomické výsledky, vliv na životní prostředí a kvalitu ovoce.

Pozoruhodné bylo zejména srovnání kvality. Jablka vypěstovaná přírodními postupy měla nejvyšší poměr obsahu cukrů vůči kyselosti. Plody byly také pevnější nebo stejně pevné jako ostatní, což se u jablek považuje za spotřebitelsky pozitivní vlastnost.

Výsledky měření potvrdili i neškolení ochutnávači. Ti označili plody z přírodně obhospodařovaných ploch za sladší a méně trpké, pevnost ovoce je ale nezaujala. Vzorky nerozlišovali ani podle textury či celkové přijatelnosti.

Přírodní hospodaření rovněž vykazovalo větší zisk a rychlejší návratnost investic – ovšem jen díky vyšší ceně tohoto zboží. Zákazníci totiž za potraviny pěstované bez chemických přísad platí více než za běžné zboží. Světová spotřeba potravin pěstovaných bez chemických přísad přesto během 90. let rostla o 20 % ročně.

Konstatování, že takový přírodní sad vykazoval nejlepší vliv na životní prostředí, zní možná trochu banálně. Ve skutečnosti bývá například energetická bilance přírodního zemědělství předmětem diskusí. Podrobná inventarizace všech vstupů a výstupů ale potvrdila vyšší energetickou efektivnost ve srovnání s metodou běžnou i kombinovanou. Lepší byla rovněž kvalita půdy, měřená jako index složený z různých fyzikálních, chemických a biologických vlastností, a také potenciální znečištění odvozené z množství používaných syntetických látek.

Úroda byla na všech třech pokusných políčkách srovnatelná, stejně jako růst stromů, míra poškození plodů, napadení škůdci či chorobami a obsah minerálů v ovoci.