Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Čekají nás sucha?

Aktuální problémy sucha atmosférického i půdního
 |  5. 3. 2001
 |  Vesmír 80, 143, 2001/3

Poloha našeho státu naštěstí nespadá do žádné z oblastí se suchým a polosuchým podnebím, pro které jsou příznačná cyklicky se opakující dlouhodobá sucha. Za poslední tisíciletí se u nás nevyskytovala ani srážkově podnormální období, která by byla protipólem „malých pluviálů“, tj. deštivých období trvajících několik desetiletí (viz Vesmír 76, 512, 1997/9). V minulosti se však po dlouhých vláhově příznivých obdobích, při kterých vzrůstalo využívání půdy a šířilo se zemědělské, popř. nomádské osídlení, cyklicky vracela dlouhotrvající sucha, což vedlo k hladomorům, nebo dokonce k rozvratu ekonomik, kultur a civilizací. Krajně nepříznivé projevy sucha jsme od konce šedesátých let dvacátého století zaznamenali např. v řadě zemí afrického Sahelu (Vesmír 79, 133, 2000/3).

U nás slunce na hlad nesvítí

Suché a polosuché oblasti zaujímají celkem 48 829 000 km2, což odpovídá zhruba 32,8 % celkové rozlohy souší na naší planetě. Česká republika naštěstí náleží k těm částem světa, ve kterých sucho v historické době nenavozovalo vodohospodářsky ani zemědělsky mimořádné katastrofální situace. V suchých letech se samozřejmě i u nás urodilo méně, což nezřídka podmiňovalo stavy všeobecné drahoty a nouze. Ta nejstrastiplnější povětrnostně podmíněná období v životě našeho obyvatelstva však spadají na vrub právě opačnému jevu – vysoce nadnormálnímu srážkovému vývoji (viz Vesmír 67, 617, 1988/1175, 455, 1996/8). Velice výstižně to hodnotí staré lidové rčení: „U nás slunce na hlad nesvítí.“

Neznamená to ovšem, že v podmínkách České republiky se roky s celkovým nedostatkem srážek a období s hlubokými vláhovými deficity vůbec nevyskytují. Časovým výskytem sucha se u nás již v 19. století zabýval první profesor meteorologie na Univerzitě Karlově František Augustin. Zjistil, že v období 962–1893, tedy za 931 let, se vyskytlo celkem 96 let, v nichž lze v našich přírodních podmínkách hovořit o výrazných projevech sucha. Tuto četnost výskytu sucha potvrzují i soudobá hodnocení, mimo jiné též naše čerstvé zkušenosti z jara roku 2000, kdy se v důsledku výskytu vláhových deficitů muselo přistoupit k zaorání 53 000 ha obilovin a jiných kultur, a dále hluboké přísušky, které se naposled dostavily v letech 1947, 1953, 1976 a 1983.

Pole na písku – bída nablízku

Časově a územně omezené přísušky, které se vyskytují zejména u některých druhů půd a u některých skupin zemědělských plodin a které vedou k snížení výnosů nebo kvality produkce, jsou v našich přírodních podmínkách typické především pro teplé oblasti. V závislosti na konkrétním vývoji povětrnostních situací, geomorfologických poměrech, vlastnostech půd a vláhových nárocích plodin může četnost přísušků dosahovat 30 až 50 %.

V této souvislosti je nutno upozornit na mimořádný hydrologický význam půdy. Její influkčně-infiltrační, retenční a akumulační schopnost zásadním způsobem tlumí negativní důsledky nepravidelnosti výskytu atmosférických srážek. Umožňuje nejen průběžné zásobování suchozemských rostlin vláhou, ale i její širší vodohospodářské využití. Bez půdy by se voda po většinu roku na zemském povrchu vyskytovala jen občasně v efemérních tocích.

Odpověď na otázku, proč je nutno rozlišovat atmosférické sucho a sucho půdní, hledejme ve vlastnostech půdního prostředí. O jeho retenční a akumulační schopnosti vypovídají retenční křivky vlhkosti (viz obrázek), podle nichž lze do značné míry usuzovat i na náchylnost půd ke vzniku půdního sucha. Lze z nich vyčíst údaje o pohyblivosti a přístupnosti půdní vody pro rostliny, např. hodnotu vlhkosti při úplném zaplnění pórů vodou, vlhkost při maximálním množství vody zavěšené v půdním profilu vlivem kapilárních sil, hodnotu vlhkosti, při níž se již podstatně snižuje pohyblivost půdní vody i její využitelnost pro rostliny, a rozmezí vlhkosti půdy, v němž probíhají všechny stupně vadnutí zemědělských plodin. Ačkoliv je průběh retenčních čar vlhkosti závislý na řadě půdních faktorů, a proto se musí stanovit pro každou půdu zvlášť, lze orientačně shrnout, že u nás nejnižší odolnost proti suchu mají písčité půdy, mělké půdy, půdy slabě humózní a půdy nestrukturní.

V létě džber deště – lžíce bláta, na podzim lžíce deště – džber bláta

I při současné podnební, geomorfologické a půdní pestrosti území České republiky se počasí značně podílí na proměnlivosti ročních výnosů pěstovaných zemědělských plodin. V souvislosti se zesilováním skleníkového efektu v důsledku růstu koncentrací radiačně aktivních plynů (především oxidu uhličitého, oxidů dusíku, metanu, halogenovaných uhlovodíků, ale i vodní páry), který má na svědomí člověk, se uvádí, že se za posledních sto let průměrná roční teplota vzduchu zvýšila o 0,8 °C. Předpokládá se, že v nejbližším období vzroste teplota každých deset let o dalších 0,4 °C (viz obrázek). Vzdálenější výhled závisí na vývoji technologií, na jejichž vrub dosavadní produkce radiačně aktivních plynů spadá.

S postupným oteplováním a pouze s celkovým mírným zvýšením úhrnů srážek počítají rovněž modelové odhady změny klimatu, které byly zpracovány pro území našeho státu např. v rámci studie Národního klimatického programu České republiky. Postupný trend oteplování je i přes kvaziosmileté teplotní fluktuace (Vesmír 63, 328, 1984/1167, 617, 1988/11) zjevný na teplotních řadách našich meteorologických stanic již dnes (viz obrázek). Lze jej znázornit např. diagramy, které hodnotí míru normality průměrných ročních teplot vzduchu v jednotlivých rocích (viz obrázek).

Při očekávaném celkovém vzestupu teplot vzduchu zákonitě vzrostou hodnoty celkového výparu vody (efektivní evapotranspirace). V souvislosti s tím může být podstatné, jak předpokládají některé modelové odhady zpracované pro naši republiku, že v letních obdobích bude méně srážek. Lze tedy očekávat, že celkové oteplování a změna rozdělení srážek způsobí častější výskyt nahodilého sucha již v blízké budoucnosti. Přísušky tak budou ovlivňovat zemědělskou výrobu a vodní hospodářství ještě výrazněji nežli doposud. Závěry odpovídají současnému civilizačnímu paradoxu: Přes nespornou technickou a technologickou vyspělost se zranitelnost naší civilizace zvyšuje.

Obrázky

Citát

Antoine de Saint-Exupéry

Bylo to v onom památném prokletém roce, kterému se potom říkalo „sluneční hody“, neboť slunce tehdy rozšířilo poušť. Žhnulo na písek mezi hromadami kostí, na suchá křoviska, průsvitnou kůži uhynulých ještěrek a trávu pro velbloudy, vypraženou v žíně. Právě to slunce, pod kterým vyrůstají a rozkvétají rostliny, pohltilo, co samo vytvořilo, a trůnilo nad těmi rozesetými fragmenty zkázy jako dítě mezi hračkami, které rozbilo.

SLOVNÍČEK


evapotranspirace – celkový výpar, tj. úhrnné množství vody, které se na určitém místě dostává do atmosféry výparem fyzikálním (evaporací) a výparem fyziologickým (výdejem vody do ovzduší ve formě vodní páry z rostlinných organizmů)

influkčně-infiltrační schopnost půdy – maximální možná rychlost vnikání vody do půdního prostředí póry a puklinami všeho druhu, dosažená bez tlakové výšky na povrchu terénu

přísušek – kratší období sucha, které je podmíněno časově omezeným výskytem atmosférického sucha, půdními poměry, zvýšenou vláhovou náročností určitých plodin a kombinací těchto příčin

retenční křivky půdní vlhkosti – graficky znázorněný vztah mezi vlhkostí půdy a sacím tlakem (viz obr. 3 na s. 145)

sucho atmosférické – nedostatek vláhy definovaný meteorologickými prvky (též sucho meteorologické)

sucho půdní – nedostatek vody v kořenové zóně půdního profilu, vyvolávající u rostlin stresové reakce, které mají nepříznivý dopad na produkci

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie

O autorovi

Zdeněk Vašků

Doc. Ing. Zdeněk Vašků, CSc., (*1944) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (dnes Česká zemědělská univerzita v Praze) a geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se kulturně-technickým inženýrstvím v krajině, klimatologií a půdoznalstvím. Přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Napsal knihy Velký pranostikon (1998, 2002), Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny (2008 a 2012), Umění pojmenovat (2011) a spolu s V. Cílkem a J. Svobodou Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české (2003) a Hold slunci, dešti, půdě a pluhu (2014).
Vašků Zdeněk

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné