Temelínští kúzedlníci a Petr Chelčický

Místního jména Temelín bychom si patrně ani nevšimli nebýt jaderné elektrárny, o níž se zmiňují všechna média už od chvíle, kdy se začala stavět. Iracionální strach z tohoto monstra dal dokonce vzniknout hanlivému neologizmu temelení, který se vztahuje výhradně k provozu elektrárenských bloků. Ve slovanských zemích se však už temelilo před lety a pozůstatkem prastarého temelení patrně bude i jméno Temelín. Vzniklo sice obyčejně – z osobního jména Temel či Temele (ves byla Temelovým majetkem). Jak ale k jménu přišel pan Temel?

V češtině obecné slovo temel nemáme, v chrvátštině se však temelj, temeljiti, temeljan (základ, zakládat, základní) dosud aktivně používá a také v bulharštině se temel (v tomtéž významu) občas objeví, byť je považován za archaizmus. Slovotvorný typ se sufixem -el se vyskytoval i ve staročeštině, o čemž svědčí např. slova davel (valící se voda) či žehel (sežehnutá půda). Ani ta se už nepoužívají, zůstala po nich jen místní jména Davle (původně Davel) a Žihle (pův. Žiehel).

O vsi Temelínu se hovoří ve staročeských dokladech z 15. století: Šíma... z Tajna vymluvil z práva ze vsi Temelína Václava Kolmánka, písaře. Temelín zmiňuje i Petr Chelčický (přibližně 1390–1460) v Sieti viery pravé (kapitola 33): ...domněním kúzedlníkuov a hadačuov hledajie [postižení lidé] v času pokušení svých, túž vážnost kúzedlníkóm majíce v té při jako k svatým, též do Kyjova k matce boží, do Temelína k kúzedlníku... ktož by koli polehčil.

I když v naší západoslovanské oblasti obecné jméno temel není doloženo, osobní jméno doloženo je. Místní jméno Temelín lze sice těžko interpretovat jako „základnu“ (byť „kúzedlníkovi“ by se to možná líbilo), nelze však vyloučit, že se v této vsi kdysi „temelila“ rodina, jejíž jméno bylo „základem“ inspirováno. (Naše řeč 83, 271, 2000/5)