Mají chronické „degenerativní“ nemoci infekční původ?

Když se na Faerských ostrovech v sedmdesátých letech silně zvýšil výskyt roztroušené sklerózy, jednoho z těžkých neurodegenerativních onemocnění, přišli epidemiologové na to, že výskyt nemoci, která na těchto ostrovech dříve nebyla známa, souvisí s přítomností britských vojenských útvarů za 2. světové války. Pomyslelo se ovšem na mikrobiální nebo virový patogen, který sem vojska mohla zanést, ale zatím se na něj nepřišlo. Podobné problémy jsou s Alzheimerovou nemocí, jinou těžkou neurodegenerací. Když pak Australan Marshall přišel na to, že „stresová nemoc“ vředová choroba žaludku není působena ani stresem, ani jen kyselinou, ale je bakteriálního původu (Helicobakter pylori, viz Vesmír 70, 465, 1991/8; Vesmír 72, 235, 1993/4; Vesmír 74, 116, 1995/2), pozice hledačů infekcí u chronických chorob, dosud považovaných za „degenerace“, se zlepšila. Infekční hypotézu posílil také nález chlamydií (Chlamydia pneumoniae) v mozku nemocných roztroušenou sklerózou. Dalšími podezřelými patogeny jsou viry oparu, dokonce u schizofrenie. Nemusí být ani splněny všechny klasické postuláty pro infekce, stanovené Robertem Kochem v roce 1882 (viz též článek P. Šímy a I. Trebichavského v tomto čísle), např. že patogen musí být u všech nemocných danou chorobou, ale nikoliv u zdravých lidí, nebo že izolovaný patogen musí nemoc vyvolávat u pokusných zvířat. Kauzalita je asi méně zřejmá, než se soudilo. (Science 293, 1974, 2001)