Fenomén šípu

Oštěp, luk a šípy už u nás nejsou ve výzbroji ani těch nejtradičnějších armádních jednotek či folklorních souborů, takže setkání s kulturou, kde se ještě používají, má jistý nádech exotiky. Zemí vhodnou k takovému setkání je Nová Guinea, která zaujímá jedno z prvních míst světového žebříčku v množství oštěpů a šípů na obyvatele. A rozmanitost jejich tvarů a funkcí zde nebyla nikdy větší než dnes, kdy všechny staré formy přežívají a nové přináší moderní doba.

Technologicky naivní Evropan se na Nové Guineji záhy poučí, že není šíp jako šíp. Domorodci pro něj ochotně vytáhnou svazek šípů z komory, rozprostřou je do vějíře a vysvětlí, že „tento je na ptáky, ten na drobné vačnatce, ten na prasata a ten na lidské bytosti“. V modernějších oblastech mají ještě jeden druh, ten „pro turisty“.

Nákup autentických šípů, včetně těch použitých, s hrotem ještě zbarveným zaschlou krví živočišného druhu podle přání a vkusu zákazníka, není žádným problémem. Přesto sebemenší závan turistického ruchu ihned vyvolá v život produkci zcela nového druhu předmětů, jež morfologicky sice připomínají šíp, ale jako šíp nefungují nebo fungují špatně, a jsou kupovány výhradně turisty jakožto novoguinejské domorodé šípy. Nejde o podvod, turisté všude vidí, jak opravdový novoguinejský domorodý šíp vypadá, i když intimní zkušenost s ním dnes získá již jen nemnohý z nich. Ty turistické šípy jsou ale pěknější, neboť barevnější a někdy i lakované. A oštěpy jsou dokonce rozkládací, a to jako zázrakem na kusy odpovídající maximální délce povolené pro přepravu leteckými společnostmi.

Vznik a výsledný tvar turistického šípu je formován poptávkou, na niž výrobci citlivě reagují, a je tedy ztělesněním toho, co chce mít průměrný turista pověšeno v obývacím pokoji na stěně jako ukázku novoguinejského šípu. Jistě není překvapivé, že takový předmět má s novoguinejským šípem málo společného, tak jako má málo společného obývací pokoj novoguinejský s evropským. Turizmus nepřispívá k zachování domorodých zvyků či předmětů, nýbrž vede k vzniku nových, uspokojujících představy turistů o domorodých zvycích a předmětech.

Jais Aben znamená v řeči vesnice Riwo „dobrý vzduch“ nebo „místo k odpočinku“. Pro všechny Čechy z provincie Madang je to ovšem hlavně místo s příjemnou restaurací pod palmami, kam si občas na kánoi zapádlují na pivo. Ačkoliv atmosféra je vždy klidná, obcházejí okolo restaurace ve dne i v noci hlídači najmutí z kmene Marawaka, který je pověstný svou bojovností. Ta se jim letos v březnu velmi hodila, když se skupina zlodějů snažila restauraci vyloupit. Zloději byli úspěšně odraženi, tři utekli, jeden zemřel na místě poté, co mu šíp proklál hrdlo, druhý následující den v nemocnici – šípem měl prostřelenou břišní dutinu.

Turisté ubytovaní v Jais Aben tak mohou dál klidně spát vedle svých kufrů se vzorky novoguinejských šípů uzpůsobených letecké dopravě. Hlídač z kmene Marawaka – naboso v plátěných kalhotách, kostkované košili a čepici s kšiltem a s dvoumetrovým lukem se svazkem šípů – se o jejich bezpečnost postará. Alespoň do té doby, než se mu zalíbí ty pěkné turistické šípy, tak pohodlně skládací... o