FRANTIŠEK JÁCHIM: Tycho Brahe. Hvězdářova odysea z Dánska do Čech

Tematika i vnější úprava knihy vzbudí u potenciálního kupce dojem, že se mu dostává do ruky jakýsi protějšek skvělé publikace Zdeňka Horského Kepler v Praze (Mladá fronta, Praha 1980). Tak tomu vskutku je, ovšem se silným důrazem na slovo „jakýsi“. Horskému se podařilo spojit požadavky kladené na vědecké dílo s literární dovedností, která z jeho knihy činí poutavou a napínavou četbu pro čtenáře s nejrůznějším stupněm historických a astronomických znalostí - barvitě líčí rudolfinskou dobu, a přitom je neobyčejně bohatá fakty. Za tímto vzorem Jáchimovo dílo silně zaostává ve všech směrech.

Prolínání žánrů, v daném případě historie vědy a její popularizace, je vždy obtížná záležitost, a to i v aspektech formálních. Zatímco ve vědeckém díle, ať už je z kteréhokoli oboru, je třeba úzkostlivě citovat přímo v textu cizí výsledky, v díle popularizačním to nutné není. Nelze ale postupovat polovičatě - na některých místech citovat, odkud je příslušná pasáž přejata, většinou to však nečinit. Autor tím totiž - věřím, že v daném případě nechtě - nutně navozuje ve čtenáři dojem, že pokud citace není uvedena, jde o jeho původní dílo. Co mám na mysli, ukážou nejlépe příklady.

Na s. 140 je tabulka V. porovnávající Koperníkovy, Keplerovy a dnešní hodnoty vzdáleností planet od Slunce. Tabulka je bez citace přejata z Horského knihy, právě tak jako předchozí tabulka IV. Nutně tak vzniká dojem, že ji autor vypracoval sám.

Dvakrát F. Jáchim cituje článek A. a P. Hadravových, na více místech pak už bez citace uvádí pasáže jak z jejich článku, tak z jejich překladu Brahova spisu Astronomiae instauratae mechanica (Přístroje obnovené astronomie, KLP, Praha 1996). O zvláštním přístupu k práci s literaturou svědčí další text, který uvedu v plném znění, protože je sám o sobě zajímavý.

Manželé Hadravovi ve svém článku (a obdobně i ve své knize na s. XI-XII) píší: ...v Mechanice - a nejen v ní - je na titulním listě knihy dřevořez, který je alegorií astronomie. Zobrazený filozof tu obrací svou tvář vzhůru od pozemských věcí k jevům na nebi a tato stránka lidského poznání je charakterizována slovy suspiciendo despicio, tj. vzhlížením shlížím. Impressum je pak doplňkem titulního listu, je alegorií druhého Tychonova celoživotního zájmu, alchymie. Filozof tu svým pohledem zaměřeným dolů zdůrazňuje opačnou metodu poznání, charakterizovanou tentokrát heslem despiciendo suspicio, čili shlížením vzhlížím...

Autor tuto pasáž na s. 45 převyprávěl takto: Tychonovu Mechaniku uvádí sice alegorická kresba astronomie, na níž zobrazený filozof obrací svou tvář vzhůru, čímž má být charakterizována stránka lidského poznání způsobem vzhlížením shlížím (suspiciendo despicio), avšak titulní list doplňuje impressum zobrazující - opět alegoricky - také alchymii. Filozof tu svým pohledem dolů zdůrazňuje opačnou metodu poznání, tzv. metodu shlížením vhlížím (dispiciendo suscipio). Je pravda, že v Jáchimově textu určitá originalita je, protože despiciendo píše dispiciendo a místo suspicio uvádí latinské slovo suscipio, které překládá vhlížím. (Čtenář ať posoudí, je-li to přijatelná míra přejímání cizího textu bez citace.)

Na s. 162 si autor povzdychne: ...řady znalců latiny jsou prořídlé (a nebude to lepší)... Toto smutné konstatování bere zřejmě za dostatečný důvod k tomu, že není třeba příliš pečlivě přepisovat citované latinské texty či názvy knih. Zmíněné despicio najdeme ještě v pozn. 1 na s. 196 ve tvaru descpicio - a takových nedopatření (aetherus × aethereus, iniverso × universo, Miscallanea × Miscellanea, versat × versant...) je v knize více než čtyřicet (příliš mnoho, aby je vzal na svá bedra pověstný tiskařský šotek).

Pečlivostí se kniha nevyznačuje ani v jiných ohledech. Autorka článku o přístrojích v Národním technickém muzeu E. Škopová je vícekráte citována jako O. Škopková, rodina Tychonovy matky je uvedena jako Bilde místo Bille (s. 36 aj.). Stejně jako Tycho se ani jeho otec Otto nepsal de Brahe (s. 36), odkazy v rejstříku v mnoha případech neodpovídají správným stránkám. To jsou však všechno věci, které čtenář může označit za drobnosti, jež stále nemusí podstatně snížit informativní hodnotu knihy. Všimnu si tedy ještě stránky přírodovědné.

Autor na několika místech porovnává Ptolemaiův, Koperníkův a Brahův systém. Dozvíme se, že shody s pozorováním Ptolemaios dosáhl skládáním kruhových pohybů, jak však ptolemaiovská konstrukce přesněji vypadala, není nikde uvedeno. To bych autorovi tak dalece nevyčítal, pokud chtěl výklad udržet na hodně populární úrovni. Pak ale se mi zdá nevhodné uvést větu Dospět k takovému výsledku vyžadovalo [...] zavedení pomocných kruhů, deferentů, epicyklů a ekvantů (s. 13), aniž řekne, co tyto pojmy znamenají. Co znamená deferent a epicyklus, může čtenář pochopit jen z ilustrace vztahující se k výkladu na s. 64 (ne 65, jak je pod ilustrací uvedeno). Termín ekvant nikde vysvětlen není.

Výklad na s. 64 má objasnit vztah mezi Tychonovou a Ptolemaiovou soustavou. Vzhledem k tomu, že znám matematickou teorii obou soustav, vím, co chce autor sdělit, ale jsem pevně přesvědčen, že i matematicky zběhlý čtenář, který se předtím ptolemaiovskou soustavou nezabýval, to z uvedeného výkladu nepochopí. Právě tak mu dá přinejmenším značné přemýšlení, jak může oba systémy rozlišit pozorování fází Venuše. Strohé konstatování V geocentrickém uspořádání nemohou být pro pozemského pozorovatele viditelné žádné fáze planety není asi dostatečným návodem (zvláště když čtenář ví, že Měsíc obíhající Zemi fáze jeví). Výklad je zde nepřiměřeně stručný v porovnání s rozsáhlými partiemi spíše emocionálního rázu.

Podobně je tomu při výkladu Brahova objevu tzv. roční nerovnosti v oběhu Měsíce. Mnoho prostoru se spotřebuje obecnými větami, náznak výkladu je fyzikálně chybný. Tvrdí se, že jev je způsoben „okamžitými rozdíly zrychlení Slunce a Země“. Matematický vzorec v poznámce je opět popsán nepřesně, takže povahu jevu neobjasní ani čtenáři znalému základů mechaniky. Hlavní však je, že se čtenář nedozví, co přesně Brahe změřil.

Můj celkový dojem z knihy není dobrý. Tycho je oslavován spíše emotivními výkřiky chvály než důsledným věcným rozborem jeho přínosu. Kdybych byl neslíbil napsat na ni recenzi, nedonutil bych se ji dočíst; určitě bych si ji nekoupil.