Jarmila Bachmannová: Podkrkonošský slovník

Koncová záměna v za u anebo uprostřed slov se u nás dosud v hovorové řeči běžně používá, avšak spíše už jen starší generace nad 50 let - kreu, koneu, Držkou atd. Vkládání samohlásky e už prakticky vymizelo, už jen ti nejstarší tak nad 80 let to používají - Deržkou, perskauka, peršalo, smerďalo. [...] Nikdy jsem od nikoho neslyšel vyslovit výraz bouchoř a ani řada lidí z okolních vesnic nevěděla, co ten výraz znamená. Pro zmrzlou povrchovou vrstvu sněhu se používá název površek. Další výraz moska či mostka je v naší oblasti rovněž neznámý, používá se snad v „českém“ Podještědí nebo ve „středním“ či „východním“ Podkrkonoší. [...] Zásadní omyl je, že uvedené vesnice (Bratříkov, Držkov, Loužnice, Radčice a Zásada) tvořily českou enklávu. [...]

Ing. Jaroslav Hozda, Zásada-Zbytky

Odpověď recenzentky: Děkujeme za připomínky podkrkonošského rodáka a uživatele dialektu. Autorka slovníku J. Bachmannová shromažďovala mluvu příslušníků střední a mladší generace v letech 1972-1983 (někteří z nich jsou tedy dnes staří). Materiál (25 000 hesel ideografického hesláře) po celou dobu získávala přímým sběrem v uvedených vesnicích (sama je místní rodačkou). Jednotlivá slova jsou ve slovníku uvedena v kontextu, v němž byla zaznamenána: bouchoř, pov(e)ršek, koráb - došel po tom bouchoři přes Zaňňi kopec do D(e)rškova; mostka, moska - smekla sem se na moskach, tejďe b(e)rcám. [Místo znaku pro průvodní vokál hlásek r, l uvádím (e).] Moje chyba, že jsem nezdůraznila, jak dalece všechny české dialekty skomírají (i ty, jejichž odlišnost je dosud patrná na první poslech). Za chybně užité slovo enkláva se omlouvám, opravuji je na výběžek (nejsevernější výběžek tradičního českého osídlení na pravém břehu Kamenice a Jizery).

Pavla Loucká