Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Poslední odpočinek prvního egyptského kolaboranta

Čtyřicet let práce českých archeologů v Egyptě
 |  5. 6. 2000
 |  Vesmír 79, 314, 2000/6

Loni uplynulo 200 let od nalezení Rosettské desky Napoleonovými vojáky, kteří kopali základy pevnosti Fort Julien poblíž Rašídu. Deska s dvojjazyčným nápisem (egyptským a řeckým), zaznamenaným třemi druhy písma (hieroglyfickým, démotickým a řeckým), později poskytla francouzskému učenci J. F. Champollionovi klíč k rozluštění jejího egyptského textu. Champollionův Dopis panu Dacierovi, tajemníkovi Královské akademie v Paříži, v němž byl uveden postup dešifrování hieroglyfického písma na Rosettské desce, se r. 1822 stal první knihou právě založeného vědního oboru - egyptologie.

Po Champollionově úspěchu se egyptské památky začaly intenzivně studovat, vznikla první vědecká díla o egyptských pyramidách, chrámech a hrobkách, do země na Nilu směřovaly vědecké výpravy. 1) Stranou nezůstala ani naše země. Pomineme-li Jana (Giovanniho) Kminka-Szedla (1828-1896), italského Čecha, jenž se věnoval studiu egyptského jazyka, dějin i kultury, byl zakladatelem tohoto vědního oboru u nás akademik František Lexa (1876-1960). Roku 1958 založil Československý, nyní Český egyptologický ústav UK se sídlem v Praze a pracovištěm v Káhiře.

Prvním úkolem našeho egyptologického ústavu, tehdy řízeného profesorem Zbyňkem Žábou (1917-1971), byla účast na mezinárodní akci UNESCO, organizované na záchranu a dokumentaci núbijských památek ohrožených stoupajícími vodami Nilu v souvislosti se stavbou Vysoké asuánské přehrady. V letech 1961-1965 se uskutečnilo pět československých výprav, které provedly průzkum dvou rozlehlých koncesních oblastí mezi dolnonúbijskou Kalábšou a Gerf Hussénem a mezi Wádí es-Sebúou a Girgáwí. Na stokilometrovém úseku po obou březích Nilu zdokumentovaly naše výpravy stovky skalních kreseb, maleb a nápisů přibližujících vývoj Dolní Núbie od pravěku až po islámský středověk, odhalily římský Jižní chrám v Táfě, prozkoumaly římské pevnosti v Kertásí a odkryly rozlehlá mohylová pohřebiště z období pozdně římského a raně byzantského (4.-5. století n. l.) v Kalábši a Wádí Kitně. Egypt naši práci ocenil podílem na hodnotných archeologických nálezech, který obohatil sbírky Náprstkova muzea. 2)

Práce v Abúsíru

Hlavním terénním pracovištěm našich egyptologů byl od počátku Abúsír - královské pohřebiště z doby 5. dynastie egyptských vládců (cca 2465-2325 př. n. l.), které leží na západním břehu Nilu na okraji Západní (Libyjské) pouště, asi 20 km jižně od Káhiry. Je součástí pyramidového pole, táhnoucího se od Abú Rawáše na severu až po okraj Fajjúmské oázy na jihu.

Abúsír dosáhl vrcholu za vlády panovníků 5. dynastie, jejichž paláce se zřejmě nacházely nedaleko odtud v nilském údolí a byly součástí tehdejšího hlavního města Egypta, později zvaného Mennofer (řecky Memfis). Zakladatel 5. dynastie Veserkaf si zvolil Abúsír pro stavbu slunečního chrámu zasvěceného bohu slunce Reovi. Po něm si zde postavili rozsáhlé výstavní pyramidové komplexy vládci Sahure, Neferirkare, Raneferef a Niuserre a se stavbou začal snad i Šepseskare. V bezprostředním okolí pyramid vznikly rozlehlé hřbitovy s kamennými a cihlovými hrobkami členů královské rodiny, příslušníků dvora a kněžského personálu.

Počátky soustavného archeologického výzkumu této lokality jsou spjaty se jménem Ludwiga Borchardta, který tu na začátku 20. století vedl několik úspěšných expedic Německé orientální společnosti. Borchardt, jenž v Káhiře založil Německý archeologický ústav (1907) a později i Švýcarský ústav pro egyptskou architekturu a dějiny (1929), prozkoumal pyramidy Sahurea, Neferirkarea a Niuserrea, vědecky je zpracoval a své práce publikoval. Dlouho se pak egyptologové domnívali, že Abúsír je prozkoumán a že v něm už nelze nic objevit. Tento názor vyvrátili až naši egyptologové, kteří tu pracují od r. 1960 (do r. 1971 pod vedením Zbyňka Žáby a od r. 1976 pod vedením Miroslava Vernera).

Ptahšepsesova hrobka

První starověkou stavební památkou, kterou tu naši egytologové odkrývali (do r. 1974), byla největší dochovaná nekrálovská hrobka typu nízké lavicovité mastaby, patřící „vezíru, nejvyššímu soudci a řediteli všech královských staveb“ Ptahšepsesovi, jenž završil svou závratnou úřednickou dráhu za vlády Niuserrea (okolo 2400 př. n. l.) sňatkem s jeho dcerou, princeznou Chamerernebti.

V členité nadzemní části Ptahšepsesovy mastaby (o rozměrech 56 × 42 m) s portiky (sloupovými průčelími), kaplemi, skladišti a schodišti je jedinečné první průčelí s dvojicí vápencových osmistvolových sloupů ve tvaru lotosu, které jsou zde doloženy poprvé, a kaple se třemi výklenky, kdysi obsahujícími Ptahšepsesovy sochy. Mezi 40 prostorami hrobky se vyjímá velkolepý dvůr s 20 pilíři a místnost slunečního kultu, napodobující svým tvarem Reovu svatou bárku.

V podzemní části si pozornost zaslouží neobvyklá konstrukce pohřební místnosti, jejíž strop kdysi tvořily obrovské vápencové bloky zaklesnuté do sebe a připomínají obrácené písmeno „V“ (způsob používaný v abúsírských pyramidách). V pohřební komoře byly nalezeny dva nepopsané skříňové sarkofágy z červené asuánské žuly - ve větším byl původně pohřben majitel hrobky, v menším jeho manželka Chamerernebti.

Stěny místností v nadzemní části hrobky byly zdobeny scénami z každodenního života (zemědělství, chov dobytka, řemesla, plavba lodí) a doprovodnými hieroglyfickými nápisy v reliéfech. V uzavřených prostorách byl nízký reliéf s bohatou polychromií, v otevřených místnostech hluboký zapuštěný reliéf, plně umožňující hru světla a stínu. Z reliéfní výzdoby se dochovala přibližně jen šestina.

V Ptahšepsesově hrobce jsme zaznamenali okolo 16 000 nálezů, většinou zlomků reliéfů, soch, kamenných nádob, keramiky, měděných a pazourkových nástrojů a kultovních předmětů, a objevili i sekundární pohřebiště z 1. tisíciletí př. n. l. Mezi nálezy byl výjimečný soubor 424 stavebních graffit (stručných stavebních nápisů namalovaných štětcem namočeným do červené nebo žluté barvy na neopracované stěny vápencových bloků). Nápisy, zaznamenané kurzivním hieratickým písmem, odrážejí pracovní postup od lámání vápencových bloků v lomech přes jejich dopravu na staveniště až po položení kamenů. Obsahují názvy pracovních jednotek, kalendářní údaje, stavební pokyny, konstrukční údaje, osobní jména a tituly. Jsou pramenem k poznání nejen postupu stavebních prací, ale také organizace kvalifikovaných dělníků a řemeslníků i nekvalifikovaného venkovského obyvatelstva, zaměstnaného na stavbě vždy během čtyřměsíčního období pravidelné nilské záplavy.

Pyramidy Chentkausina a Raneferefova

Roku 1976 získali čeští egyptologové novou archeologickou koncesi na Jižním poli v Abúsíru. V ústředním sektoru koncese se v následujících letech podařilo odkrýt dvě ztracené pyramidy. První patřila královně Chentkaus (II.), manželce krále Neferirkarea, druhá málo známému panovníkovi 5. dynastie Raneferefovi. Součástí Chentkausina pyramidového komplexu byl také královnin zádušní chrám a satelitní kultovní pyramidka. Starší část chrámu (s otevřeným pilířovým dvorem, síní pro kultovní sochy, obětní místností a skladištními komorami) při východní stěně pyramidy byla postavena z vápence, jeho mladší část byla vybudována ze sušených cihel a později v ní vznikly kněžské příbytky. Ze všech nálezů byl nejdůležitější soubor asi 200 různě velkých zlomků popsaných papyrových svitků, které kdysi byly součástí královnina chrámového archivu. Obsahují cenné údaje hospodářského, správního a kultovního charakteru.

Druhá pyramida, nazvaná „Božská je moc Raneferefova“, zůstala v důsledku panovníkovy předčasné smrti nedokončena. Byla připravena vápencová základová plošina a vyhloubena jáma pro pohřební komoru a sestupnou chodbu. Jádro dosáhlo výšky prvního stupně, když byla stavba přerušena. Nakonec hrobka dostala podobu mastaby s čtvercovým půdorysem a výškou 7 m (tento typ stavby Egypťanům připomínal prapahorek - posvátné místo zrození, zmrtvýchvstání a věčného života).

I Raneferefova hrobka obsahovala významný soubor papyrů. Jsou psány v nejstarší egyptštině hieratickým písmem a poskytují jedinečné informace o politických, hospodářských a náboženských poměrech v zemi před více než čtyřmi tisíciletími. Kromě tisíců jiných předmětů byl v hrobce nalezen soubor kamenných soch (z vápence, alabastru, dioritu, čediče) tohoto panovníka s odznaky vladařské moci a kolekce dřevěných plastik. Zachycují zajaté, spoutané a klečící nepřátele Egypta (Núbijce, Libyjce, Asijce), kteří měli být poraženi a zničeni, neboť pro zemi na Nilu a její obyvatele znamenali trvalou hrozbu.

K ohradní zdi Raneferefova hrobového komplexu přiléhala staroegyptská rituální jatka, tzv. svatyně nože. Jde o obdélníkovou cihlovou stavbu (asi 27 × 15 m) se zaoblenými vnějšími rohy. Tam byla ve zvláštní otevřené místnosti rituálně porážena obětní zvířata. Každodenní přísun masa, chlebů a piva duchu zemřelého krále do jeho zádušního chrámu byl nezbytnou podmínkou jeho blaženého života na onom světě.

Pohřebiště členů královské rodiny

Ve východním a jižním sektoru abúsírské výkopové koncese objevili čeští archeologové rozlehlé hřbitovy příslušníků vyšších a středních vrstev egyptské společnosti éry stavitelů pyramid (tzv. Staré říše, cca 2700-2180 př. n. l.). Zvláště důležité je pohřebiště členů královské rodiny a vysokých úředníků či hodnostářů z doby přibližně 2400-2300 př. n. l., kde se podařilo identifikovat například princezny Chekeretnebti a Hedžetnebu (dcery panovníka 5. dynastie Džedkarea Isesiho), vnučku téhož krále Tisethor, prince Neserkauhora, správce královského paláce Mernefua a vychovatele královských dítek Idua s manželkou Chenit. Mezi hojnými nálezy těchto hrobek jsou zastoupeny jak kostrové pozůstatky princezen, jejich vápencové sarkofágy a zbytky pohřebních výbav, tak dřevěné sochy či nedokončené nástěnné malby se scénami přinášení obětin a pořádání zádušní hostiny.

Zrádce Vedžahorresnet

V 80. a 90. letech byla pozornost věnována také západnímu sektoru české koncese, kde byl odkryt hřbitov významných osobností z doby první perské nadvlády v Egyptě (525-404 př. n. l.). Při ničivém vpádu perského krále Kambýsa v roce 525 př. n. l. sehrál smutnou úlohu egyptský královský úředník a vojenský velitel Vedžahorresnet. Z životopisného nápisu vytesaného do jeho čedičové sochy (uložené ve Vatikánském muzeu) se dovídáme, že Vedžahorresnet zradil svého panovníka a přidal se na stranu Peršanů. Vydatně jim pomohl a Kambýsés ho za to jmenoval svým vrchním lékařem, přítelem a dohližitelem paláce...

Egyptologové dlouho spekulovali, kde by tak mohl být „první egyptský kolaborant“ Vedžahorresnet pohřben. Mnozí se dokonce domnívali, že se jeho hrob nenachází v Egyptě, ale v Persii. Jaké však bylo jejich překvapení, když česká expedice v letech 1989-1993 odkryla Vedžahorresnetův stavebně originální hrob na západním okraji Abúsíru! Jde o stavbu z vápencových bloků měřící 24 × 24 m, kterou v podzemí tvoří důmyslný systém hlubokých šachet. Uprostřed je hlavní pohřební šachta (přibližně 5 × 5 m) a kolem ní byly do ztvrdlého jílového podloží vytesány další čtyři šachty a vyplněny jemným pouštním pískem. Navzájem jsou propojeny otvory v různých výškách. Nepochybně měly plnit funkci spojených nádob a znemožňovat vykradačům hrobek průnik do pohřební komory.

Vedžahorresnetova pohřební místnost ležela v hloubce 23 m a obsahovala obří vápencový sarkofág, v němž byl menší sarkofág z čediče. Ten byl zdoben hieroglyfickými nápisy, jež potvrdily identifikaci majitele hrobky. Přes všechna promyšlená technická opatření však byla tato hrobka již ve starověku vyloupena.

Sarkofág správce paláců

V druhé polovině 90. let byla v západním sektoru věnována pozornost sousední šachtové hrobce, která - jak se ukázalo - skrývala nedotčenou mumii a úplnou pohřební výbavu „správce paláců a kněze předčitatele“ Iufaa z konce 6. století př. n. l. Uzavřená klenutá pohřební místnost se nacházela na dně obrovské čtvercové šachty (14 × 14 m) v hloubce 25 metrů a obsahovala mohutný vápencový sarkofág, v němž se skrýval ještě jeden vnitřní, z tmavého čediče. Teprve v něm byla uložena dřevěná rakev s mumií zabalenou do lněných obinadel a pokrytou sítí z tisíců drobných fajánsových korálků (viz snímek). Po těle Iufaa, jenž zemřel ve věku 25-30 let, byly rozloženy krásně vypracované amulety a všechny prsty na rukou i nohou kryly zlaté návleky.

Technicky, finančně, bezpečnostně a časově nesmírně náročné bylo zapezpečení Iufaaovy pohřební komory, jíž každou chvíli hrozilo zavalení, takže bylo třeba nad ní postavit železobetonový ochranný štít a zpřístupnit ji dřevěným schodištěm v malé boční jižní šachtě. Krajně obtížné bylo i otevření Iufaaova vnějšího sarkofágu. Víko, těžké 24 tun a zapečetěné sádrou, se muselo zvednout pomocí hydraulických zvedáků a čtyř mohutných dřevěných trámů.

Soudce Hetepi

Dosud poslední expedice Českého egyptologického ústavu UK pracovala na přelomu let 1999/2000 na jižním okraji Abúsíru, kde byla při povrchovém průzkumu zjištěna existence hřbitova významných úředníků, hodnostářů a kněží z éry stavitelů pyramid. Výsledkem byl objev hrobky typu mastaby, jejíž nadzemní vápencová a cihlová část měřila téměř 50 × 20 m. Krásná reliéfní a kresebná výzdoba průčelí kaple, umístěné na východní straně hrobky, nám prozradila úplnou titulaturu a jméno soudce Hetepiho, jenž žil za vlády zakladatele 4. dynastie egyptských faraonů Snofrua (okolo 2600 př. n. l.). Po vyčištění patnáctimetrové šachty a vlastní pohřební místnosti se ukázalo, že hrobka byla vyloupena již ve starověku. Zničený pohřeb majitele hrobky prokázaly pouze zlomky jeho dřevěné rakve a rozmetané fragmenty kostí...

Výzkum pohřebiště v Abúsíru, na němž se podílejí čeští egyptologové, geofyzici, geodeti, architekti, restaurátoři a antropologové, přinesl za posledních 40 let množství hodnotných objevů. Nemusíme zvlášť zdůrazňovat, že zmíněné objevy a jejich řádná vědecká publikace řadí současnou českou egyptologii na jedno z předních míst ve světě. Naším dlouhodobým záměrem přirozeně je udržet si i při tvrdé zahraniční konkurenci abúsírskou archeologickou koncesi, která je jednou z nejperspektivnějších v Egyptě.

Obrázky

Poznámky

1) Založeny byly Egyptská památková organizace (nyní Nejvyšší výbor památek) a Egyptské muzeum v Káhiře. Krom toho byly v Egyptě zřízeny zahraniční archeologické ústavy a v Evropě i Americe společnosti a nadace financující výzkum. Dnes je vrcholnou světovou organizací Mezinárodní asociace egyptologů.
2) Naše núbijské expedice jsou připomenuty v jedinečné expozici Muzea Núbie v Asuánu, jehož nedávné otevření udělalo tečku za dosud největším mezinárodním projektem světové archeologie, který proběhl v letech 1960-1985.
3) Kulaté i hranaté jubileum. Milan Albich, který Vesmíru vtiskuje grafickou podobu od r. 1963, slaví 6. června své pětasedmdesátiny. Jeho přítel, spisovatel Bohumil Hrabal, před lety napsal: "Milan Albich je zaměstnán jako grafický úpravce knih, zná tedy střed i míru svých malířských možností, a proto mne tou svou radostí ze života a malířského umění vždycky dojímal a dojímá, proto jej mám rád." Pro tu radost ze života jej máme rádi i my a přejeme si, aby mu ještě dlouho vydržela. Redakce

Typy starého egyptského písma


hieroglyfy - posvátné obrázkové písmo, které se tesalo v hrobkách a chrámech a bylo určeno pro oslavné nápisy

hieratické písmo - kněžské písmo, zjednodušené hieroglyfy přizpůsobené rychlému psaní na papyrus

démotické písmo - lidové písmo, vyvinulo se dalším zjednodušením hieratického písma

Životopis vrchního lékaře Vedžahorresneta


Životopis je vytesán v hieroglyfickém písmu v klasické egyptštině do celého povrchu Vedžahorresnetovy stojící čedičové sochy vysoké 69 cm, která se nachází ve vatikánském Museo Gregoriano Egizio. Nápis je významným pramenem k poznání bouřlivého počátku první perské nadvlády v Egyptě. Následovala po porážce egyptského vojska Peršany, vedenými králem Kambýsem, v bitvě u Pelusia v severovýchodní nilské deltě r. 525 př. n. l. O době mnoho naznačuje Vedžahorresnetovo zmínění "obrovské vřavy, která vypukla v celé zemi a dosud jí nebylo v této zemi podobné".

V životopisu se mimo jiné praví:

Velký vládce všech cizích zemí Kambýsés přišel do Egypta a cizinci ze všech cizích zemí byli s ním. Když celou tuto zemi dobyl, ovládli ji, a on se stal panovníkem Egypta a Velkým vládcem všech cizích zemí.

Jeho Veličenstvo mi svěřilo funkci vrchního lékaře a dovolilo mi jako svému příteli a správci paláce žít po jeho boku. Sestavil jsem mu titulaturu se jménem krále Horního a Dolního Egypta "Potomek Rea".

Seznámil jsem jeho Veličenstvo s velikostí Sají, které jsou sídlem velké Niety, matky, jež porodila Rea a jež začala rodit v době, kdy zrození ještě neexistovalo, s velikostí Nietina chrámu, který je nebem ve všech směrech, s velikostí paláců Niety a všech bohů i bohyň, kteří v nich pobývají, s velikostí paláce včely, který je sídlem vládce, Pána nebe, a s velikostí svatyň Resnet a Mehnet a chrámu Atuma, který skrývá tajemství všech bohů...

Podal jsem Veličenstvu králi Horního a Dolního Egypta Kambýsovi zprávu o všech cizincích, kteří v Nietině chrámu pobývali, aby z něho byli vyhnáni a Nietin chrám se zase mohl zaskvět v celé své nádheře jako předtím. A Jeho Veličenstvo přikázalo vyhnat všechny cizince, kteří pobývali v Nietině chrámu, a zničit všechny jejich domy i všechny jejich nečisté věci, které v tomto chrámu byly.

Z uvedeného textu je zřejmé, že Vedžahorresnet pomáhal perskému králi a že mu sestavil titulaturu, jakou mívali pouze egyptští faraoni. Rovněž zdůraznil svoji osobní zásluhu o opětovný rozkvět slavného města Sais (dnešní Sá el-Hagar v severozápadní deltě) a jeho věhlasného Nietina chrámu (byla důležitou dolnoegyptskou bohyní lovu a války), jejichž obyvatelům a kněžím zřejmě pomáhal zmírnit následky perské okupace.

B. V.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie

O autorovi

Břetislav Vachala

Prof. PhDr. Břetislav Vachala, CSc., (*1952) vystudoval egyptologii a arabštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Je členem Českého egyptologického ústavu UK a pravidelně se podílí na organizování jeho archeologických expedic do Abúsíru. Zabývá se egyptskou filologií, paleografií, literaturou, archeologií a egyptskými dějinami, které též přednáší na FF UK v Praze. Je autorem řady publikací o starém Egyptě
Vachala Břetislav

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné