Zkáza Viktoriina jezera?
Východně od protáhlých a hlubokých středoafrických jezer leží v nadmořské výšce 1134 m největší jezero Afriky – Viktoriino, dnes nazývané Ukerewe. 1) Vzniklo tektonicky, tedy zdvihem okrajů tamní kotliny. Zdvihy povrchových desek spolu se sopečnou činností přesměrovaly během třetihor odtok vody (do té doby převažoval západní) z této oblasti více na sever. To bylo urychlováno prohlubováním zlomů v zemské kůře, dnes vyplněných hlubokými jezery Tanganika, Malawi (dříve Ňasa) aj. Úzkou soutěskou z Viktoriina jezera dnes vytéká Bílý Nil (Viktoriin Nil, jehož přehrazením se plocha jezera zvětšila). Ten pak pokračuje dál přes bažiny jezera Kyoga a vlastní jezero Kyoga, Murchinsonovy vodopády a Albertovo jezero.
Britský cestovatel John H. Speke objevil Viktoriino jezero 3. srpna 1858, tedy před 140 lety. Jeden z četných zálivů jezera nese dnes jeho jméno. V okolních močálech roste známý šáchor papírodárný (Cyperus papyrus) s tuhými, až 5 m vysokými stébly, zakončenými chomáčem úzkých listů. V jezeře žijí hroši, několik druhů krokodýlů, někteří hadi a samozřejmě množství ryb. Na ostrůvcích hnízdí tři druhy kormoránů, volavky, ibis posvátný, zejozob, jenž svým zvláštním zobákem chytá plže, pelikán červenavý, čáp marabu, člunozobec velký a jiní ptáci. Koupání v jezeře, pro domorodce běžné, se návštěvníkům nedoporučuje. Kromě jiného hrozí reálné nebezpečí bilharziózy (schistozomózy), těžkého parazitárního onemocnění způsobeného krevničkou močovou (Schistosoma haematobium).
Skutečným nebezpečím pro jezero je však tokozelka nadmutá (Eichhornia 2) crassipes), patřící do čeledi Pontederiaceae. Listy tvoří růžici a vyrůstají z oddenků ponořených pod vodní hladinou. Řapíky listů má zduřelé (odtud druhové jméno nadmutá), protkané vzduchovým pletivem, které rostlině umožňuje, aby plavala na hladině a udržovala stabilitu. Tato rostlina, zvaná též „vodní hyacint“, byla přenesena do Afriky kolem r. 1910, ale teprve v padesátých letech se začala šířit v povodí Konga. Obsadila místa s klidnějším tokem řeky a většinu jeho přítoků, takže znemožnila plavbu. Postupuje západním směrem do Kamerunu, na východ do Keni i na sever do Súdánu a Egypta. Do Viktoriina jezera připluly úlomky tokozelky v minulém desetiletí po Kageře. Už dříve byla tato rostlina zavlečena do Severní Ameriky (1884 do Louisiany, později na Floridu a do Kalifornie), jihovýchodní Asie (na přelomu století na Jávu, později do celé Indonésie, na Filipíny, do Indie, na Cejlon a do Austrálie). Je zajímavé, že blízká Eichhornia diversifolia, rostoucí v tropické Africe včetně Madagaskaru, se nikdy kalamitně nerozšířila, neboť zapadá do tamní přírodní rovnováhy.
Tokozelka nadmutá má krásné fialové květy (byla šířena pro okrasu) a množí se normálně semeny. Kromě toho má ale úžasnou schopnost vegetativního rozmnožování. Za dva týdny vyroste z výhonků u mateřské rostliny nová, za tři čtvrtě roku vyroste z 10 rostlin 655 360 nových. V tropických podmínkách, kdy se množí celý rok, představuje pak obrovskou pohromu. Odtud její přízviska zelená metla nebo „plevel milionář“ (její omezování a hubení stojí miliony dolarů).
V místech zavlečení rostlina potlačila místní vodní flóru. Zarůstá vodní plochy, omezuje prokysličování vody, vede k úhynu ryb i jiných vodních živočichů. Zabraňuje dokonce i plavbě lodí a rybolovu, ucpává motory člunů i rybářské sítě stejně jako filtry a potrubí továren při březích jezera.
S různým úspěchem je tokozelka hubena mechanicky (sběrem a odvozem) či chemicky (kyselina 2,4-dichlorfenoxyoctová), ale za čas se rozšiřuje opět. Vládám tří zemí způsobuje zarůstání jezera velké starosti a náklady, pomoc jim přislíbila i Světová banka. Nejvíce postižené pobřeží má Uganda (přes 80 % z celkových 300 km délky), kde je hodně mělčin.
Na různých místech keňské i tanzanské části jezera lze sledovat, že zarůstání vodní plochy tokozelkou je opravdu výrazné. Vlnobití unáší úlomky rostlin z pobřežních vod (zálivů a lagun) na volnou hladinu, kde se stávají zárodkem dalších a dalších „plovoucích ostrovů“.
Poznámky
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [476,81 kB]