Zkáza Viktoriina jezera?

Východně od protáhlých a hlubokých středoafrických jezer leží v nadmořské výšce 1134 m největší jezero Afriky – Viktoriino, dnes nazývané Ukerewe. ¹⁾ Vzniklo tektonicky, tedy zdvihem okrajů tamní kotliny. Zdvihy povrchových desek spolu se sopečnou činností přesměrovaly během třetihor odtok vody (do té doby převažoval západní) z této oblasti více na sever. To bylo urychlováno prohlubováním zlomů v zemské kůře, dnes vyplněných hlubokými jezery Tanganika, Malawi (dříve Ňasa) aj. Úzkou soutěskou z Viktoriina jezera dnes vytéká Bílý Nil (Viktoriin Nil, jehož přehrazením se plocha jezera zvětšila). Ten pak pokračuje dál přes bažiny jezera Kyoga a vlastní jezero Kyoga, Murchinsonovy vodopády a Albertovo jezero.

Britský cestovatel John H. Speke objevil Viktoriino jezero 3. srpna 1858, tedy před 140 lety. Jeden z četných zálivů jezera nese dnes jeho jméno. V okolních močálech roste známý šáchor papírodárný (Cyperus papyrus) s tuhými, až 5 m vysokými stébly, zakončenými chomáčem úzkých listů. V jezeře žijí hroši, několik druhů krokodýlů, někteří hadi a samozřejmě množství ryb. Na ostrůvcích hnízdí tři druhy kormoránů, volavky, ibis posvátný, zejozob, jenž svým zvláštním zobákem chytá plže, pelikán červenavý, čáp marabu, člunozobec velký a jiní ptáci. Koupání v jezeře, pro domorodce běžné, se návštěvníkům nedoporučuje. Kromě jiného hrozí reálné nebezpečí bilharziózy (schistozomózy), těžkého parazitárního onemocnění způsobeného krevničkou močovou (Schistosoma haematobium).

Skutečným nebezpečím pro jezero je však tokozelka nadmutá (Eichhornia ²⁾ crassipes), patřící do čeledi Pontederiaceae. Listy tvoří růžici a vyrůstají z oddenků ponořených pod vodní hladinou. Řapíky listů má zduřelé (odtud druhové jméno nadmutá), protkané vzduchovým pletivem, které rostlině umožňuje, aby plavala na hladině a udržovala stabilitu. Tato rostlina, zvaná též „vodní hyacint“, byla přenesena do Afriky kolem r. 1910, ale teprve v padesátých letech se začala šířit v povodí Konga. Obsadila místa s klidnějším tokem řeky a většinu jeho přítoků, takže znemožnila plavbu. Postupuje západním směrem do Kamerunu, na východ do Keni i na sever do Súdánu a Egypta. Do Viktoriina jezera připluly úlomky tokozelky v minulém desetiletí po Kageře. Už dříve byla tato rostlina zavlečena do Severní Ameriky (1884 do Louisiany, později na Floridu a do Kalifornie), jihovýchodní Asie (na přelomu století na Jávu, později do celé Indonésie, na Filipíny, do Indie, na Cejlon a do Austrálie). Je zajímavé, že blízká Eichhornia diversifolia, rostoucí v tropické Africe včetně Madagaskaru, se nikdy kalamitně nerozšířila, neboť zapadá do tamní přírodní rovnováhy.

Tokozelka nadmutá má krásné fialové květy (byla šířena pro okrasu) a množí se normálně semeny. Kromě toho má ale úžasnou schopnost vegetativního rozmnožování. Za dva týdny vyroste z výhonků u mateřské rostliny nová, za tři čtvrtě roku vyroste z 10 rostlin 655 360 nových. V tropických podmínkách, kdy se množí celý rok, představuje pak obrovskou pohromu. Odtud její přízviska zelená metla nebo „plevel milionář“ (její omezování a hubení stojí miliony dolarů).

V místech zavlečení rostlina potlačila místní vodní flóru. Zarůstá vodní plochy, omezuje prokysličování vody, vede k úhynu ryb i jiných vodních živočichů. Zabraňuje dokonce i plavbě lodí a rybolovu, ucpává motory člunů i rybářské sítě stejně jako filtry a potrubí továren při březích jezera.

S různým úspěchem je tokozelka hubena mechanicky (sběrem a odvozem) či chemicky (kyselina 2,4-dichlorfenoxyoctová), ale za čas se rozšiřuje opět. Vládám tří zemí způsobuje zarůstání jezera velké starosti a náklady, pomoc jim přislíbila i Světová banka. Nejvíce postižené pobřeží má Uganda (přes 80 % z celkových 300 km délky), kde je hodně mělčin.

Na různých místech keňské i tanzanské části jezera lze sledovat, že zarůstání vodní plochy tokozelkou je opravdu výrazné. Vlnobití unáší úlomky rostlin z pobřežních vod (zálivů a lagun) na volnou hladinu, kde se stávají zárodkem dalších a dalších „plovoucích ostrovů“.