Období sucha určená z jezerního dna

Vládám řady států dělá starosti nástup pouště v Sahelu v uplynulých třech desetiletích. Dirk Verschuren z univerzity v belgickém Gentu se snaží dát šíření pouští do souvislosti s proměnami podnebí za posledních tisíc let. Délku suchých a vlhkých období, která panovala ve východní části tropické Afriky, určil z kolísání hladiny keňského jezera Naivasha u Nairobi. Při vyšší hladině vody se lépe dařilo řasám, což se projevuje bohatším obsahem organické hmoty v jezerních usazeninách. Podle rozboru jednotlivých vrstev usazenin a jejich datování panovalo v této oblasti velmi dlouhé období sucha např. v letech 1000–1270, 1380–1420, 1560–1620 a 1760–1840. Ústní tradice domorodců a pozdější písemné záznamy bílých kolonizátorů spojují právě tato údobí afrických dějin s častými hladomory, masovými migracemi obyvatelstva a zvýšeným politickým neklidem.

Je známou skutečností, že podnební změny, které probíhají v geosférickém měřítku, se projevují na různých místech planety různě intenzivně. A zejména pro kratší neprogresivní podnební změny, zasahující různě velké oblasti Země, je běžná teritoriální protichůdnost. Období s vysokými průtoky na Nilu se např. kryjí s obdobími vysušování některých oblastí střední Asie apod. V tomto smyslu není bez zajímavosti, že suchá období, která Verschuren vymezil pro tropickou východní Afriku, do jisté míry korespondují s malými pluviály na našem území.

Malými pluviály se rozumějí vlhká období trvající několik desítek let, pro která je příznačná výrazně vystupňovaná srážková činnost a s ní úzce související zvýšená četnost velkých vod v hydrologickém režimu toků a neúrod či snížení výnosů zemědělských plodin v důsledku zamokření pozemků (viz Vesmír 76, 512, 1997/9). Pro srovnání: malý pluviál IV odezněl na našem území v letech 1763–1804, malý pluviál III v letech 1560–1600, malý pluviál II (potvrzený i německým vědcem H. R. Borgem) spadá do období 1310–1350 a malý pluviál I je datován, podle šetření uskutečněných pro naše území, léty 1078–1118.