Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Potreba syntézy prírodných a kultúrnych vied, 1. a 2. časť

(Vesmír 78, 644, 1999/11 a Vesmír 78, 697, 1999/12)
 |  5. 2. 2000
 |  Vesmír 79, 64, 2000/2

Velmi jsem byl potěšen úvahami L. Kováče v posledních číslech. Dal bych jemu i dalším k přemýšlení následující návrh: Domnívám se, že logika autorových vývodů by měla vést k revizi východiska – rovnice Franka Drakea. Za faktorem fc (can) by měl následovat další faktor fw (will) jako podíl planet obývaných inteligentními bytostmi schopnými komunikovat navenek elektromagnetickým polem, které také tuto komunikaci uskuteční. Troufnu si vyslovit hypotézu, že tento faktor se blíží nule.

Proč? Takovou činností se nejen nezvýší úspěšnost zdvojování replikátorů, ale může se spíše snížit. Položme si otázku: Jaký význam pro známé formy života má, když rozhlašují do okolí svou přítomnost? Většinou vyhledat sexuálního partnera nebo zajistit přenos svých pohlavních buněk či potomků prostředníkem (u rostlin). Předpokládat takovýto cíl ve vesmírné komunikaci by bylo poněkud násilné. Dalším významem by mohlo být vymezování teritoria, ale to je akt varovný, regulující případné negativní následky konkurence, které by předcházely nežádoucímu střetu. Většinou se organizmy spíše snaží učinit svou přítomnost nenápadnou. Domnívám se proto, že „rozumný“ replikátor, a tedy i rozumná civilizace, je raději zticha – abych se vyjádřil v duchu autorových antropomorfizmů.

Naše civilizace, upřímně řečeno, má pro pátrání po civilizacích mimozemských dva motivy. Jedním je zvědavost. To je mem sice sympatický a zde na Zemi užitečný (zvědavost a lenost jsou motory vědy a techniky), avšak v kosmickém prostředí neracionální. Z hlediska genů patří v tomto případě mezi neutrální nebo spíše nebezpečné; ukojení této zvědavosti nezvýší úspěšnost replikátorů, které si pro svoje zdvojování okolo sebe uhnětly člověka. Druhým hnacím memem, který se hodnotí sám, je lidský narcizmus a domýšlivost: Vesmíre, div se, JÁ, člověk, jsem tady! Relevantní odpověď z vesmíru by měla být: „No a?“

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Jaroslav Drobník

Emeritní prof. RNDr. Jaroslav Drobník, DrSc., (*1929) vystudoval mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, do roku 1971 pracoval na Přírodovědecké fakultě UK. V šedesátých letech byl u zrodu platinových cytostatik. V letech 1971–1990 pracoval v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V r. 1991 byl jmenován profesorem biofyziky na PřF UK. Zabývá se biotechnologiemi. Je jedním ze zakládajících členů sdružení BIOTRIN (původně BIOTREND).

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné