Potreba syntézy prírodných a kultúrnych vied, 1. a 2. časť

Velmi jsem byl potěšen úvahami L. Kováče v posledních číslech. Dal bych jemu i dalším k přemýšlení následující návrh: Domnívám se, že logika autorových vývodů by měla vést k revizi východiska – rovnice Franka Drakea. Za faktorem fc (can) by měl následovat další faktor fw (will) jako podíl planet obývaných inteligentními bytostmi schopnými komunikovat navenek elektromagnetickým polem, které také tuto komunikaci uskuteční. Troufnu si vyslovit hypotézu, že tento faktor se blíží nule.

Proč? Takovou činností se nejen nezvýší úspěšnost zdvojování replikátorů, ale může se spíše snížit. Položme si otázku: Jaký význam pro známé formy života má, když rozhlašují do okolí svou přítomnost? Většinou vyhledat sexuálního partnera nebo zajistit přenos svých pohlavních buněk či potomků prostředníkem (u rostlin). Předpokládat takovýto cíl ve vesmírné komunikaci by bylo poněkud násilné. Dalším významem by mohlo být vymezování teritoria, ale to je akt varovný, regulující případné negativní následky konkurence, které by předcházely nežádoucímu střetu. Většinou se organizmy spíše snaží učinit svou přítomnost nenápadnou. Domnívám se proto, že „rozumný“ replikátor, a tedy i rozumná civilizace, je raději zticha – abych se vyjádřil v duchu autorových antropomorfizmů.

Naše civilizace, upřímně řečeno, má pro pátrání po civilizacích mimozemských dva motivy. Jedním je zvědavost. To je mem sice sympatický a zde na Zemi užitečný (zvědavost a lenost jsou motory vědy a techniky), avšak v kosmickém prostředí neracionální. Z hlediska genů patří v tomto případě mezi neutrální nebo spíše nebezpečné; ukojení této zvědavosti nezvýší úspěšnost replikátorů, které si pro svoje zdvojování okolo sebe uhnětly člověka. Druhým hnacím memem, který se hodnotí sám, je lidský narcizmus a domýšlivost: Vesmíre, div se, JÁ, člověk, jsem tady! Relevantní odpověď z vesmíru by měla být: „No a?“