Jak na planktonní viry

Také mořské mikroorganizmy mají své viry, některé napadají fytoplankton, jiné bakterie. Díky transmisní elektronové nebo epifluorescenční mikroskopii lze tyto viry najít, ale příprava vzorků i pozorování jsou zdlouhavé. Proto vědci v mořských laboratořích ve francouzském Roscoffu a norském Bergenu vyvíjejí modifikovanou průtokovovou cytometrii, která by vyhovovala právě tomuto účelu. Do vzorků vody se přidá velmi citlivé barvivo SYBR Green 1, které se váže na nukleové kyseliny některých virů a po ozáření argonovým laserem (488 nm, 40 mW) vyvolá jejich žlutozelenou fluorescenci. Zachytí se tak jen viry s velkým genomem (viry s malým množstvím DNA v průtokovém cytometru nefluoreskují). Typy fluoreskujících virů touto metodou zatím nelze rozlišovat hledají se nová specifická barviva. Metoda je však rychlá, navíc dovoluje analyzovat plankton ve velkých vzorcích vody odebraných z různých hloubek moře a určit míru jeho napadení virem.

Výzkum mořských virů má různé využití, nově objevené mořské viry by například mohly být vektory pro genetické manipulace. Detekce virů je nezbytná pro pěstování masových kultur řas, které vyrábějí speciální bioaktivní látky nebo jimiž se živí ryby a jejich larvy při produkčních chovech. Napadení viry také vyvolává neobvyklé typy rozpadu řas – při virové destrukci hnědé řasy Phaeocystis pouchetii vzniká jako konečný produkt desetinásobně více dimethylsulfidu než po normální smrti. Dimethylsulfid je přitom známá součást kyselých deštů. (Biophotonics International, červenec/srpen 1999)